Jsme si blíž
Od sobotní havárie polského vládního letounu uplynula už řada dnů, a přesto tato tragická událost nemizí z naší paměti. Zatímco na nedávné vrcholné setkání amerického a ruského prezidenta na Pražském hradě si vzpomene málokdo, obrázky trosek zříceného stroje a truchlících Poláků budeme mít před očima ještě dlouho. Události na pozadí některých aspektů česko-polských vztahů věnuje pozornost Lubomír Stejskal.
V České republice žije početná skupina občanů, kterých se polská národní tragédie z minulé soboty dotkla víc než ostatních obyvatel. Jsou to potomci evangelických emigrantů, kteří v druhé polovině 18. století využili možnosti opustit katolické Rakousko a usadit se v luteránském Prusku. Mnohé rodiny pak na počátku devatenáctého století odešly dále do Polska, kde založily dnešní osmitisícové město Zelov. V něm čeští evangelíci žili další jedno a půl století, někteří i déle. Měli polské občanství, mnozí muži sloužili a bojovali v polské armádě. Zde nacházíme odpověď na otázku, proč mezi zavražděnými při katyňském masakru, jejichž památku letěl polský prezident Lech Kaczyński a jeho početný doprovod uctít, byli také vojáci české národnosti. Po skončení druhé světové války se tři a půl tisíce zelovských Čechů přestěhovalo do osvobozeného Československa. Nemalá část z nich se usadila na západě staronové vlastí. Za všechna místa jmenujme Chodov u Karlových Varů, krušnohorský Nejdek, Teplou nebo Černošín.
Zelovští rodáci a jejich potomci jsou živými svědky jedné z mnoha podob česko-polské vzájemnosti. Řada z nich působí v občanském sdružení Exulant, které svými akcemi pomáhá oživovat povědomí o naší pobělohorské emigrantské tradici. Například během třetího květnového víkendu pořádá v Kynšperku nad Ohří přednáškový program k třístému čtyřicátému výročí úmrtí Jana Ámose Komenského. Netřeba připomínat, že učitel národů patří k nejvýznamnějším osobnostem, jež figurují v dlouhých dějinách česko-polských vztahů. Půjdeme-li ještě dále do historie, najdeme Poláky na českém královském či knížecím trůnu a Přemyslovce jako panovníky polské. Češi také stáli u počátků křesťanství v Polsku. Oba jazyky mají společné kořeny. A konečně – soudobým příkladem vzájemně prospěšných kontaktů je bezpočet polských kněží v římskokatolických farnostech u nás, plzeňskou diecézi nevyjímaje.
Tento krátký výčet milníků na společné cestě dějinami Evropy dává tušit, jak jsme si navzájem blízcí. Možná víc, než jsme před sobotní havárií u Smolenska byli ochotní připustit. Snad i tyto souvislosti přispějí k tomu, že lépe porozumíme, proč si Poláci, staletí sousedé, a nyní v éře demokracie i skuteční přátelé, zaslouží v čase národního neštěstí naši plnou účast, morální podporu a solidaritu. Nadcházející víkendové dny smutku k tomu budou dobrou příležitostí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
