Jiří Stočes: Letní zamyšlení nad plechovkou radleru

Marně pátrám v paměti, zda ke mně ta informace prosákla ještě přes železnou oponu, nebo až těsně po jejím pádu. Každopádně však měla zpráva o tom, že Němci normálně pijí pivo smíchané s limonádou povahu kuriozity, kterou doprovázela gesta hnusu, nepochopení a zděšení. Mnozí při tom utrousili i poznámku o nedostatečné kulturní vyspělosti národa, který je něčeho takového schopen. No jo, Skopčáci, co jiného se od nich dá čekat, však s nimi máme své bohaté zkušenosti...

A vida, dnes je radler, tedy pivo smíchané s limonádou, v České republice hitem už druhého léta. Pivovary se předhánějí v nabídce a neskrývají radost z toho, že jim tento nápoj získává nové zákazníky a tím pádem kompenzuje polevující výkonnost skalních pivařů.

Prvně se pokusil prosadit radlery na český trh krušovický pivovar v roce 2002, ovšem skončilo to naprostým fiaskem a výroba byla po třech letech zastavena. Teprve v roce 2011 to zkusil znovu jiný pivovar, Staropramen – a tentokrát to vyšlo. Loňské léto už české nadšení pro pivo smíchané s limonádou trhalo rekordy v tržbách a konkurence, mezi ní i plzeňský Gambrinus, honem honem nasazovala své vlastní radlerové řady.

Čtvrt století stačilo na to, aby padla jedna z mnoha mentálních bariér mezi Čechy a Němci. To, že jedni něco pijí, už pro druhé není dokladem pokleslé kultury a dalších negativních národních vlastností, protože to pijí rovněž a dokonce více, než ti první. Kdyby to tak snadno šlo se všemi ostatními předsudky!

Pivní láhev (ilustrační foto).|foto: Zsuzsanna Kilian

Tady bych asi mohl skončit, ale dovolte mi ještě dvě myšlenky. Proč tenkrát ten první pokus o prosazení radleru Krušovicím nevyšel? Obchodníci na nějaké zrání společnosti asi moc nevěří a příčiny hledají hlavně v marketingu.

Dost možná byl neúspěch způsoben tím, že nápoji byl ponechán jeho původní německý název. Němčina dnes příliš v oblibě není a velká část mladé generace se s ní v podstatě vůbec nesetkává. Angličtina, to je jiná. Pro mladé lidi je na jednu stranu povrchní módou, na druhou ovšem stále více běžným druhým jazykem. Když uváděl pár let po Krušovicích týž německý radler na trh Staropramen, vymyslel mu napůl anglický název Cool citron. Ostatně ani na plechovkách radleru, který vyrábí Gambrinus, nenajdete ono německé slovíčko, výrobek se jmenuje Řízný citrón či jiný druh ovoce. Jakoby už samo užití německého slova a tím pádem i přiznání německého původu nápoje ohrožovalo – aspoň zpočátku – jeho prodej. Naopak angličtina (či posléze hovorová čeština) byla zjevně u vytipované cílové skupiny základním předpokladem úspěchu.

A propos, když už jsme zabloudili do jazykovědy – se slovem radler se nám do češtiny dostal nový germanismus. Těch je sice v posledních desetiletích ve srovnání s anglicismy tak málo, že možná stojí za to si je hýčkat, ale přeci jen – zkusme popřemýšlet nad nějakým českým ekvivalentem. Není to snadné – označení ovocné pivo je zavádějící, protože v nápoji zpravidla žádné ovoce není, míchané pivo zase cosi podstatného zamlčuje, pivo s limonádou je příliš dlouhé a komplikované. A co novotvary, třeba nějaká složenina – pivolimo, limopiv, pivlim. Nic z toho se asi nemá naději ujmout. Ještě bychom ale mohli využít překlad německého názvu – Radler znamená „cyklista“. Právě jim byl tento lehký pivní nápoj původně určen. Co tedy třeba cyklopivo? Nebo vymyslíte něco lepšího?