Jiří Stočes: Jízdenky, prosím!

Od 1. března zlevnily České dráhy jízdné na vybraných regionálních tratích o čtvrtinu. V Plzeňském kraji je těch tratí šest. Tak o tom informovala většina médií. Jen zlomek sdělovacích prostředků však doplnil i podmínky oné slevy. Vztahuje se pouze na cestujícího, který jede z místa A do místa B, přičemž obě tato místa musí ležet na téže zlevněné trati. Pakliže tedy na onu vybranou regionální trať přestoupíte z tratě jiné, nebo naopak hodláte jet ještě někam dál, žádnou slevu nedostanete. Stejně tak máte smůlu, pokud patříte ke stálým zákazníkům Českých drah a zakoupili jste si za nemalý peníz věrnostní kartu IN 25, která vám jinak zlevní jízdenku o čtvrtinu. Na uvedených regionálních tratích však nyní tuto čtvrtinovou slevu dostane jednoduše každý, ať už do IN karty investoval nebo ne.

Podrobně absurdní logika slev však funguje u Českých drah již delší dobu. Vloni byly zavedeny tzv. relační slevy pro cestování mezi vybranými velkými městy, především těmi, které mají dobré spojení po dálnici. Díky ní se zde vytvořila silná konkurence různých autobusových dopravců. Například z Plzně do Prahy jste se autobusem dostali rychleji a především - téměř o polovinu levněji. Po několika letech to někoho na dráze konečně trklo a jízdenky mezi těmito městy klesly na cenu nižší, než u autobusových dopravců. Nakolik to pomohlo dostat lidi zpátky do vlaků, netuším, ale mám ze svých cest pocit, že alespoň částečně určitě ano. Navíc nyní lze lístek do Prahy pořídit ještě levněji, pokud si ho koupíte s předstihem - ať už u pokladny nebo přes internet. Jenže opět to má háček. Uvedené slevy platí pouze pro jízdu z hlavního nádraží. Když jsem do rychlíku z Klatov do Prahy nastoupil v Plzni-zastávce, slevu jsem nedostal a platil jsem opět více jak dvojnásobek. Kvůli jednomu kilometru mezi Plzní-zastávkou a Plzní-hlavním nádražím! Zkrátka při nákupu jízdenek je třeba se mít na pozoru a důkladně si nastudovat všechny předpisy. Je to úplně stejné, jako když dostanete obálku s gratulací, co všechno jste vyhráli, ale pak si musíte všimnout drobně psané poznámky, že podmínkou převzetí výhry je zakoupení toho či onoho výrobku, popřípadě zavázání se k jeho pravidelnému odběru.

Jedna věc je však navýsost pozitivní. České dráhy, zdá se, konečně přišly na to, že neustálé zvyšování cen jízdného v důsledku inflace, vyšších nákladů apod. je cestou do pekel. Všechny tyto náklady samozřejmě narůstají, ovšem jejich neustálým promítáním do ceny jízdenek se cesta vlakem stala výrazně dražší, než autobusová doprava a ve většině případů i než cesta vlastním autem. Připočteme-li k tomu nejednou větší vzdálenost nádraží od centra obcí a měst, zastaralost a čistotu vagonů, časovou nespolehlivost a množství výluk, pak opravdu není divu, že vlakem už dneska jezdí opravdu málokdo. Pokud chtějí na dráze dostat lidi zpátky do vlaků, je prostě třeba zlevnit. Děje se tak, jak jsme viděli, poněkud krkolomně a složitě (možná i s cílem zákazníky zmást), ale děje se - nejprve na hlavních rychlíkových tratích, zvláště těch, kam byla konečně vpuštěna konkurence, a nyní i na nejvíce ztrátových lokálkách. Ještě zbývá zlevnit cesty na tratích prostřední kategorie. Nebo spíš rovnou zlevnit základní jízdné a celý ten krkolomný systém slev se může zrušit.

Každý si přece rozmyslí, zda za lístek z Plzně do Klatov dá 71 korun, když autobus jej tam doveze za 40. I známá z Horšovského Týna, cestující zhruba dvakrát či třikrát týdně do krajské metropole, vcelku pochopitelně nechce platit 76 korun za cestu vlakem. Nepřesvědčí ji ani nová souprava RegioShark, ani výhody věrnostní karty IN 25, s níž stojí lístek, pomineme-li její vlastní pořizovací cenu, již jen 57 korun. Autobusem ji totiž ta samá cesta vyjde ještě o dalších 13 korun levněji. To vše si ale pan Žaluda, generální ředitel Českých drah a mimochodem jeden z nejlépe placených managerů v této republice, jistě umí dobře spočítat sám.