Jiří Stočes: Historický víkend?

Město Plzeň zažilo již svůj osmnáctý Historický víkend. Ulice se vždy zhruba uprostřed června zaplní množstvím šermířů, markytánek, kejklířů, ba i samotného Rudolfa II. je obvykle možné potkat. Nejvíce jsou ovšem vždy zastoupena nejrůznější strašidla, a to zejména s příchodem sobotního večera, kdy se pravidelně koná tradiční vejšlap strašidel centrem města, v letošním roce korunovaný ohnivým divadelním představením a ohňostrojem. Prostě prima zábava zejména pro větší a odrostlé děti, ale koneckonců i pro řadu dospělých, kteří si nezapomněli hrát. Akorát nevím, proč se celá akce jmenuje Historický víkend. S historií totiž nemá vůbec nic společného.

Strašidla jsou bytosti pohádkové, nikoli historické, což samozřejmě nevylučuje zkoumání lidských představ o strašidlech v minulosti, ale i současnosti. Za Rudolfa II. byl zcela jistě převlečený někdo jiný a i kdyby skutečně vypadal jako císař s typickým habsburským předkusem, určitě myslel a jednal zcela jinak. Řadě skupin historického šermu nelze upřít pečlivé promýšlení kdejakého detailu na oděvech či zbraních, ovšem zpravidla zcela rezignují na užívání historického jazyka, dobově adekvátní vzorce chování a podobně, o kouření cigaret a telefonování mobilem v době mimo vystoupení vůbec nemluvě. Ostatně garantuji vám, že i ta nacvičená šarvátka či rekonstrukce bitvy jsou na hony vzdálené skutečnému vojenskému střetu. Ohňová show by patrně v době Rudolfa II. vzbuzovala především obavy z požáru města. A ohňostroje? Ty byly sice již tehdy známé a poměrně populární, ovšem sám císař jejich fanouškem rozhodně nebyl, neboť hluk z rachejtlí v něm vzbuzoval úzkostné stavy a deprese. Navíc dnešní technické možnosti jsou i ohňostrojů samozřejmě úplně jinde, než tehdy. A tak jediné, co bývá na celém Historickém víkendu patrně skutečně historické, je nablýskaná Křižíkova tramvaj z konce 19. století, kterou Plzeňské dopravní podniky už několik let u této příležitosti pravidelně vysílají kroužit kolem náměstí. Zcela stranou přitom ponechávám do programu neorganicky zasazená vystoupení folklórních souborů z různých konců světa, výstavu kaktusů apod. Zkrátka a dobře, historie jakožto vědecká disciplína zkoumající minulost lidské společnosti (či dějepis jako její školní varianta) jsou něco úplně jiného než naše hra na tuto minulost, jejímž hlavním pravidlem je, aby byla pro současníky zajímavá a zábavná.

Byl bych ovšem nerad, kdyby tento můj komentář vyzněl jako zapšklá kritika historika zahleděného do svého oboru. Proti lidové veselici na pohádková a historicko-dobrodružná témata vůbec nic nemám a jsem si plně vědom toho, že narušovat takovou akci nějakým poučováním historiků o výsledcích jejich výzkumu, by bylo zcela kontraproduktivní. Sešlo by se několikanásobně méně lidí, snědlo by se méně klobás, vypilo méně piva a v televizi, novinách a propagačních brožurách města by nebylo možné ukazovat žádné vizuálně zajímavé záběry.

Historický víkend aneb strašidla a mumraje plzeňské|foto: Pavel Bouda

Dnešní člověk je přehlcen informacemi, takže o další nestojí a chce se jednoduše bavit. Těm, kteří přeci jen touží po skutečné historické vědě,
jsou ostatně určeny jiné akce, třeba každoroční odborná sympozia o kultuře a historii 19. století v rámci Smetanovských dnů.

Takže znovu: všem strašidlům jejich rej ze srdce přeji, jen prosím, zda by nebylo možné jej nazývat jinak než Historický víkend. Dosavadní podtitul Strašidla a mumraje plzeňské charakterizuje, myslím, celou akci naprosto přesně a i z hlediska marketingu je určitě zajímavější. Pokud přesto považujete moji prosbu za zbytečné slovíčkaření, pak prosím... Do budoucna se těšme třeba na Dny kosmonautiky, při nichž bude hlavní atrakcí pochod ufonů, promítání seriálu Návštěvníci a půlnoční simulovaná srážka země s obrovským neznámým meteoritem. A samozřejmě ohňostroj.