Jiří Stočes: Co to znamená tradiční Vánoce?

Komunistická ideologie na tradici neviděla dohromady nic pozitivního. Jediné oslavované tradice byly ty revoluční, ovšem význam spojení těchto dvou protikladů, totiž revoluce a tradice, mi vždy nějak unikal. Na milost bral komunistický režim občas i tradici lidovou, ponejvíce tzv. folklór, pokud jeho obsahem bylo opět nějaké revoluční nadávání chudých na bohaté, popřípadě alespoň tklivé vylíčení sociálního útisku. Hlavně žádné nemravnosti, alkohol a už vůbec ne náboženství!

Tradice je hit!

Za poslední čtvrtstoletí se ovšem slovo tradice stalo možná až nečekaně populární. Objevuje se i tam, kde bychom to dříve nečekali. Například marketingoví odborníci a reklamní tvůrci podle všeho zjistili, že pravidelné označování nabízeného zboží za novinku už dnes tolik netáhne. Daleko lépe se daný výrobek prodává, pokud jej nazveme tradičním. Tím je vlastně ještě více zdůrazněna jeho ať již skutečná nebo předstíraná kvalita. Tradiční jsou dnes také snad všechny společenské akce a samozřejmě veškeré oslavy svátků. V případě Vánoc o tom není vůbec pochyb. Ty prostě musí být tradiční.

Jsou Vánoce skutečně tradiční?

Jenže ony se nám i ty Vánoce naším vlastním přičiněním nějak modernizují. Cožpak stíháte, zaměstnané emancipované hospodyňky, napéci alespoň deset druhů vánočního cukroví? A děláte na Štědrý den stále kapra, nejlépe na modro? Nebo už vás rodina přesvědčila, že válčit na talíři s tolika kostmi nemá cenu a donutila vás usmažit vepřové či kuřecí řízky? Nebo jste nalezli kompromis v podobě ryby bez kostí, například norského lososa?

Jestlipak, tatínkové, stále zdobíte české smrčky a borovičky, nebo už jste přešli na dováženou dánskou jedli, jejíž husté jehličky nepíchají a také vám nebudou hned po vánocích padat na koberec? Anebo už dávno používáte stromek umělý? A zdobíte jej svíčkami, nebo – samozřejmě, kvůli bezpečnosti – dáváte přednost žárovkám?

Půlnoční mše vs. Libuše Šafránková

Zpíváte, dítky, stále ještě koledy, anebo už vám je jenom občas někdo někde pustí z cédéčka (například v obchodním domě)? A umíte si představit, že jdete i dnes skutečně koledovat? Nakolik je vůbec tradiční rodina, která spolu tráví Štědrý večer na počátku 21. století? A co dárky? Stále vítězí „tradiční“ elektronika a oděvy, obojí dnes převážně asijské výroby?

A hlavně – prožíváte Vánoce tradičně křesťansky jako příchod Božího Syna a Vykupitele? Účastníte se půlnoční mše, nebo alespoň bohoslužby na Hod Boží ráno? A znovu pak na Štěpána? Nepatří dnes k tradiční oslavě českých Vánoc spíše přítomnost Libušky Šafránkové alias Popelky na televizní obrazovce? A jak se vůbec vyrovnává naše představa tradičních Vánoc s tím, že sněhová nadílka jakožto nezbytná kulisa při nich takřka s železnou pravidelností chybí?

Těch šťouravých otázek je víc než dost, ale i jim navzdory bude většina z nás trvat na tom, že naše oslava Vánoc tradiční je. Prostě ji tak vnímáme. Nebo možná spíš chceme vnímat. Protože moderní Vánoce – to je přece úplný nesmysl!