Jiří Barhoň: Vy jste ještě nikdy neviděl anděla?

"Dobrý večer, mohl byste mi, prosím, zodpovědět jednu otázku?"

"Jakou?"

"Už jste viděl anděla?

"Ne."

"Tak vy jste ještě nikdy neviděl anděla? To se divím. Musel jste ho přece někdy vidět, když jste kněz," nedal se odbýt podivný návštěvník fary, který na ní neohlášeně jednou večer přišel. "Aspoň jednoho."

"Neviděl. Ani jednoho takhle malýho," odvětil jsem a rukou naznačil výšku zahradního trpaslíka.

"To je škoda, já bych je porovnal."

"Koho s kým?"

"Toho mýho s tím vaším."

"Jakého vašeho s jakým mým?" tázal jsem se znovu a začal tušit, že tahle návštěva bude poněkud zvláštní.

"Přece mýho anděla strážnýho s vaším. Každej člověk má svýho anděla, kterej ho chrání a kterej mu pomáhá. To snad víte, vždyť jste teolog," pravil mírně podrážděně.

"Ano, to vím," uklidnil jsem ho, "ale měl jsem tu smůlu, že jsem ho ještě nikdy neviděl. Což je mi líto," dodal jsem po chvíli, během níž jsem postřehl, jak mu pohasínají zářící oči.

"Mě taky," pravil smutně. "Tak mi ale řekněte, co teď mám dělat. Viděl jsem svýho anděla strážnýho, ale nikdo mi to nechce věřit. Pak přijdu za knězem, aby mi potvrdil, že to byl opravdu anděl, a ten mi řekne, že anděla nikdy neviděl."

"To víte, život je těžkej," snažil jsem se zmírnit jeho zklamání. "Znal jsem jednoho, kterej chtěl půjčit deset tisíc a říkal, že je do tří dnů vrátí. Obešel sedm lidí a taky mu nikdo nevěřil."

"Abych pravdu řekl čekal bych na faře duchovnější odpověď," dodal smutně neobvyklý host a pomalu se zvedal k odchodu.

"Tak si z toho nic nedělejte," chlácholil jsem ho, "a chvíli poseďte, když už jste přišel. Můžeme si popovídat i o jinejch věcech."

"Když já si od tý doby, co jsem se setkal s andělem, o jinejch věcech povídat nechci!" trval na svém zarputile.

"No tak dobře, když jinak nedáte. Tak mi teda něco řekněte o tom..., o čem jsme to povídali?"

"No přece o andělovi, kterýho jsem viděl, copak jste hluchej?"

"O andělovi, ano, to je pravda. Povězte mi, jak ten váš anděl vypadal?"

"To vám povím rád," ožil zase návštěvník, znovu se usadil a oči mu zaplály. "Popíšu vám ho zcela přesně. Vypadal od paty až k hlavě jako anděl!"

"Děkuju, to jste mě potěšil. Zkuste ho popsat méně přesně a více obrazně. Řekněte mi třeba, komu se podobal?"

"Nikomu a ničemu. Nikoho takovýho jsem ještě nikdy neviděl."

"To je zajímavý, já vám to snad uvěřím. Tak mi řekněte alespoň to, co dělal?"

"To je ono, pane faráři, to je slovo do pranice!" vykřikl a vyskočil ze židle, "na to jste se měl zeptat hned. Představte si, že mi uklidil pracovní stůl. Mám v práci tolik papírů, že si je nosím i domů. O půlnoci jsem je dodělal a nechal všelijak rozházené po stole. Pak přišel on. Usnul jsem na židli, ráno se probudím, a co vidím? Papíry srovnaný ve dvou štosech, jeden na druhým, přesně jak jsem to potřeboval! Takhle to udělal dvě noci po sobě, mýlka je naprosto vyloučená. To koukáte, co!"

"Nekoukám, ale poslouchám."

"Neříkejte, že se vám něco podobnýho nestalo."

"No, párkrát jsem zažil něco, co se tomu trochu podobalo. Bylo to pokaždé v neděli večer, když jsem nejvíc unavenej. Přijedu s autem k faře, vyndám z něj dvě tašky a kufr, hodím si je na faru, pak se vrátím, abych auto zaparkoval - a ono už stálo v garáži. Taky mě napadlo, co vás, ale spíše si myslím, že jsem ho zaparkoval sám a pak na to zapomněl. Já totiž zapomínám úplně na všechno."

"To je škoda, to byste si měl pamatovat. Moc byste mi tím pomohl."

"Čím bych vám pomohl?"

"No přece tím, kdybyste mi řekl, že už jste viděl anděla."

"A víte, že se mě na to zrovna nedávno taky jeden ptal!"