Jindra Klímová: Polopravdě se daří

Už víme ze života, že pravda zdaleka neudělá na světě tolik dobra, kolik polopravda zla. Pravda může být aktérům ukradená, když se nehodí. A naopak, dobře podaná polopravda je účinný nástroj či dokonce zbraň. Pravdy se úzkostlivě drží jen duchové noblesní a čistí - ale najděte takovou směšnou postavu v naší společnosti! Všichni se řídí úslovím: účel světí prostředky. Hra s polopravdami má ale své zásady: musí udeřit do očí, do uší i do mysli, jako oranžová vesta opravářů silnic. Musí působit překvapivě a hluboko zasít plodné semínko pochybnosti. Pak už si poroste svým životem. Tak nějak je to teoreticky.

Nu a v praxi je to například takhle: ještě na konci března zaplňoval stránky novin skandál exprimátora Prahy Pavla Béma, který se nechal řídit přáními lobbistů Janouška a Ďurici a ze zveřejněných záznamů jejich telefonických rozhovorů vyplynulo zcela jasně co kdo neměl vědět, co kdo měl ignorovat a jak se dělá, aby konečně zavřeli toho, kdo překáží. Řešit tuhle věc slíbil předseda ODS Nečas i primátor Svoboda. Primátor nakonec dospěl k závěru, že audity sice potvrdily nehorázné ceny zakázek, zcela určitě proti dobrým mravům, ale není to žalovatelné. Jen se převalila vlna a přibyly skandály další a další. Promopro, OupenCard, IZIP, skandál bývalého šéfa Městské policie Praha a další a další v krajích a obcích. Teď na sebe strhla pozornost nejvíce medializovaná kauza poslance a hejtmana Ratha a jeho spolupracovníků. Začalo se mluvit o první "velké rybě", ale já zase musím souhlasit s geniálním glosátorem kreslířem panem Renčínem: "Velká ryba? Ještě ji nemáme, rozhodne podběrák!" Jako lavina přibývají nepodložená obvinění z několika stran a málokdo se patrně vyzná, kde že je pravda pravdoucí. Vlny času a nových událostí tyhle všechny případy převalují sem a tam a zatímco jim zdaleka není konec, přibývají další. Stačí vzít do rukou noviny a zjistíte, že tahle tématika zaplňuje leckdy víc než polovinu novinek. Rozsah tedy mimořádný. S úzkostí čteme odhady peněz, které každoročně korupčníkům v rukou uvíznou při prosazování různých záměrů. Jde až o 200 miliard ročně. Značná část je z ročního objemu státních zakázek, který činí zhruba 600 miliard. Z toho v rukou podvodných politiků, podnikatelů a úředníků uvízne rok co rok přes 15 procent investic. To by bylo staveb, služeb a potřeb! Ani žádné škrty by nebyly nutné! To jsou ty trativody peněz! A lidem se dál předkládá k uvěření neuvěřitelné: politické strany obviňují své protivníky ze skutků, jaké skrytě dělají samy též a myslí si, že se zahalí do slov. Dokud se někdo neuřekne na nepravém místě...

Vychází politika z pravdivých předpokladů, nebo je založena na klamu a manipulaci?|foto: Free Digital Photos

A občan, volič, ten, kterého se politika dotýká ať chce či nechce na každém kroku, ví: jaká bychom byli bohatá a vzkvétající země, držet se toho masarykovského hesla - nebát se a nekrást! Nevíte, kde roste optimismus a víra v dobrou vůli? Až z dalekého východu k nám přichází zvláštní pověst o prodeji pravdy. Poutník v ní říká: "Nemohl jsem uvěřit svým očím, když jsem zahlédl obchod s nápisem Prodej pravdy. Prodavačka byla velmi zdvořilá. O jaký druh pravdy bych prý měl zájem, částečnou či celou? Celou, samozřejmě", říkám, "nechci polovičatosti". "Cena je velmi vysoká, pane," řekla mi. "Kolik to činí?", zeptal jsem se pevně rozhodnut koupit pravdu celou, ať stojí co stojí. "Vaše ideály, bezpečí a víru", odpověděla. "Odcházel jsem z toho obchodu s těžkým srdcem. Mám svá přesvědčení. Je to lehčí než unést pravdu."