Jindra Klímová: O vlivu atmosféry

Tohle téma se mi zdá nanejvýš aktuální. Existuje přírodní zákon, který nikdo nepředělá a nedá mu ani žádný přílepek: jaká atmosféra nás obklopuje, jaký vzduch dýcháme, tak jsme i zdraví. Však víte, že při silném smogu nebo při nenadálém požáru slyší lidé vážné varování nevětrat a pokud je to možné, ani nechodit ven. Hrozí nebezpečí vdechnutí škodlivých látek! Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych jednoho dne zaslechla z městského rozhlasu hlášení našeho starostlivého starosty: "Vážení občané, vzhledem k situaci jaká nastala, doporučuje městský úřad nepouštět rozhlas či televizi a nečíst ani noviny. Hrozí vážné poškození zdraví." Tak smutně jsme na tom.

Jenže tenhle smog jsme si vypustili sami. Postupně se učíme pohybovat se jako ostříži: studovat droboučká písmenka na obalech potravin, ověřovat si, zda firma, která nám nabízí služby, skutečně existuje, ohmatat bankomat, ze kterého si chceme vybrat své peníze, legitimovat i policistu, abychom se ujistili, že je skutečný. Kdo se tomu nenaučí, pozná, co je divočina. A v té jsou běžnou věcí nepochopitelné soudní verdikty, ztracené půjčky i celé majetky, zničující exekuce, stoupající dluhy a politické čachry. A to jsme si mysleli, že ta naše vzdělaná a slušná středoevropská společnost bude mít v úctě a vážnosti dějinami dávno prověřené vyšší principy. Aspoň to zdání čas od času demonstrujeme předáním medailí a vyznamenání. Aktuální odhad je jiný. Tři čtvrtiny denního zpravodajství v médiích zaplňují negativní zprávy. Některé dovedou dech až vyrazit.

Marně si tahle fakta srovnávám v hlavě se skutečností, že dnes už má několik generací střední či vysokoškolské vzdělání, však také máme 72 vysokých škol, bezpočet středních a v běžném životě jsme přece zemí tisíců odborných poradců na vše možné. A vzdělání, ten nejcennější dar pro život, že by přivedl tolik lidí k tomu, aby u nás dali zdomácnět pojmům jako vytunelování, vydžusování a odklánění? Nechce se tomu věřit... Přece když jde o to pomoci někomu, kdo pomoc potřebuje, nelitují lidé věnovat peníze i čas a není to žádná demonstrace pro efekt. Na druhé straně vzrostl v Česku během letošního roku počet dolarových milionářů na více než sedmnáct a půl tisíce. Je to nejrychlejší růst v Evropě, ačkoliv republika si celkově nevede hospodářsky právě dobře. Ale to vytvořené bohatství se na rozvoji průmyslu a nových pracovních příležitostech nikterak neprojevuje. Jen na nákupech supervil, objektů a pozemků až někde v arabských emirátech, soukromých jachtách a letadlech.

Kde že jsou ty věčně hledané peníze na potřebné věci pro společnost? V kolotoči bankovních dobrodruhů, v šílených odměnách manažérů a v obyčejných velkozlodějnách. A leckdy i v počinech naší vlády, která si nechá za miliardu vypracovat studii jak ušetřit sto milionů. Za reformy, které nejsou domyšlené a pokusy na nich hltají miliardy ze státního rozpočtu. Tomu se přece nemůže říkat politika! Je to přetlačovaná o vyšší příčky s vyššími příjmy. Nic pro lidi s každodenními starostmi. Věřím, že také přemýšlíte, jestli se tohle někdy změní, když to došlo tak daleko. Musí. Ale příští volby by se měly konat pod heslem: nesedej do rozvrzané židle! Přece se najde v téhle vzdělané zemi pár lidí s charakterem, kteří mají ještě stále pořádek v mozcích i v duši.