Jet na vodu

Na západě Čech se za určitých okolností dají sjíždějí různé řeky - třeba si můžeme vychutnat během jednodenního výletu líbezné meandry Úhlavy, dejme tomu z Přeštic do Plzně-Hradiště. Ale v centru vodácké pozornosti jsou hlavně tři řeky: Berounka, Ohře a Otava.

Berounka je takzvaná "dětská" řeka; je to taková poklidná mamina, na které si mohou užít vodáckých kratochvílí i rodiče s malými dětmi a háčci-začátečníci si mohou bez obav plést zadákovy příkazy "kontruj" a "přitahuj". Kdo si ale potrpí na bystřejší vody, volí mezi Ohří a Otavou.

Vodáci kontrolují věci|foto: Jan Rosenauer

Oba zmíněné vodní toky trápívají vodáky nedostatkem vody, ale většinou se jet dají. Ohře má pověst jedné z posledních zálesáckých řek: tábořiště jsou většinou málo vybavená, nebo se táboří na posekaných loukách. Předpokládá se tedy zásoba jídla i vody, ale kdo má raději tenhle typ táboření, pro toho je Ohře jako dělaná. A její okolí? Hororový pohled na chátrající lázně Kyselka, mýtické Svatošské skály nebo pohled na velebný hrad Loket z vody, to jsou zážitky k nezaplacení. Neblaze je Ohře proslulá neochotou místních vydělávat na vodácích, kteří to pak poznají na občas nevlídné obsluze v hospodách, anebo na bídné vybavenosti kiosků a venkovských krámků. V některých hospodách u Ohře může dvanáctičlenná skupina vodáků zaplatit za hodinový oběd zhruba 150 korun na osobu a nikdo si jich jako klientů stejně vážit nebude.

Takové byly moje loňské zkušenosti. Letošní se týkají Otavy. Nádherné řeky, která je díky novým čističkám zlatě průzračná. Před dvěma týdny tedy byla: vloni si kamarádi stěžovali, že na ně ze Sušice vyplavala tak mocná vlna výkalů, že se štítili ponořit pádlo. Vyplatí se plout z Annína, pokud vám tedy nevadí, že občas je to dno na dno - našich šest lodí vyšlo ze souboje s říčními kameny nakonec vítězně. Okolí je nádherné, zvláště tam, kde řeka není regulovaná. Je třeba podplouvat popadané kmeny stromů, vyhýbat se mělčinám a hledat vhodné vodní jazyky, zkrátka akčnější báseň. Až když se Otava začne blížit Strakonicím, přibývá tzv. "volejů" a nesplavných jezů. A hrad Rabí z řeky, když se náhle vynoří za zátočinou...

Na Otavu zásoby jídla vlastně nepotřebujete, snídani, oběd a večeři koupíte všude. A i když sem tam narazíte na kyselého nebo nervózního hospodského, většinou jsou si lidé z okolí Otavy vědomi kupního potenciálu vodních turistů a chovají se k nim podle toho. Jedno zklamání: muzeum Otavy ve Střelských Hošticích. Expozice je směsicí všeho možného: rybářských trofejí, letmou historií vorařství i mletí rohové moučky, archeologických nálezů z okolí a o vodácích ani zmínka. Věřím, že časem muzeum získá zajímavější a koncepčnější náplň a tím i spoustu návštěvníků právě z řad okolo projíždějících vodáků.

Ale konec výčtů a řekněme to my vodáci nevodákům takto: nejen pohled z koňského hřbetu, ale i pohled na svět z kanoe či kajaku je jedinečný a nikde jinde k němu nepřijdete. Ahoj!