Jenom pilník ze železa rez stírá...

Tohle české přísloví říká dávnou zkušenost, že má-li být železo zbaveno rzi, musí se k tomu použít ten správný nástroj. Jinak že se rez zažírá dál. Už také moc dobře víme, že jde-li o to osvětlit určitý kus historie, v němž se dodnes hledají viníci, kteří zaslouží potrestání, musí se dobře promyslet - jak na to. Zvláštní je, že tohle se ne a ne povést. Je to už jedenáct let, kdy 29. srpna 1997 přinesla všechna média zprávu: Svazky StB jsou po létech konečně přístupné. Zákon, který to umožnil, schválil tenkrát parlament narychlo, těsně předtím, než se před novými volbami rozešel. To aby členové jednotlivých politických stran dali najevo, že jsou to oni, kdo vyhovují tlaku veřejnosti. Od 1. září tedy mohli tedy lidé na pracovišti v Pardubicích nahlédnout do svazků, které o nich StB vedla. Už tenkrát odhadoval jeho šéf Václav Slejška zájem o tuhle službu tak na pět, šest let. Nespletl se. V šedesáti tisících osobních svazcích byly ale k nespokojenosti zájemců mnohé informace začerněny a navíc vyšlo najevo, že jsme připustili, aby se v prosinci roku 1989 skartovaly aktivní svazky spolupracovníků StB. A tedy - podle latinského přísloví - co není ve spisech, není na světě. A nějak se prostě stalo, že se pomíchali ti, kdo se represí a nezákonností dopouštěli s těmi, kdo byli sledováni. Navíc vnitráčtí prominenti dostávali ze zákona při odchodu ze služby deseti i statisícové vysoké odstupné, a oběti dvacet korun k penzi za každý měsíc kriminálu. Na tohle jsou i všechna známá přísloví krátká, ale přece jen - Švejk by řekl: "Vono je vůbec moc věcí na světě, který se nesměj´ dělat, ale - můžou se provádět..."

Leč přece nezpracovaná historie trápila naše politiky natolik, že se svého času rozhodli zřídit Ústav pro studium totalitních režimů, který by úzce spolupracoval s archivem bezpečnostních složek. Nu, co kdyby se ty cenné materiály někam zašantročily, nebo je někdo dokonce zneužil? Takový ústav bude vědět co s tím. Jeho vzniku sice oponovaly názory, že ke studiu historie jsou tady odborné ústavy Akademie věd, ale obava, že by v nich mohli být historici s neostrým politickým viděním, triumfovala. Ústav tedy snesl první vejce. Zase jako to obyčejně bývá před volbami, zveřejnil svazky, vedené u vojenské kontrarozvědky. Zas má lid český o čem mluvit, opět může hledat známá jména a divit se. Přebíjejí se přísloví "na každém šprochu je pravdy trochu" a oponující "plivanec těžko vyčistíš".

Logo|foto:Český rozhlas

Ale ti uvažující, a konečně už i většina novinářů znovu zjišťují, že se předkládají v salátové směsici ti, kdo udávali a patrně škodili, s těmi, kdo jezdili jako sportovci nebo armádní umělci reprezentovat republiku za hranice a museli se po návratu zpovídat, zda se tam náhodou s někým nesetkali. Protože tentokrát zajímala novináře ze seznamů hlavně jména politiků, svolal ústav tiskovou konferenci. Organizátoři dali iniciativně podepsat novinářům badatelské listy a předali jim i záznamy poslanců Juraje Ranince, Waltera Bartoše a Tomáše Hasila z ODS a Pavla Ploce z ČSSD. Souhlas k tomu měli ale jen od tří z nich, Pavel Ploc s takovýmto postupem nesouhlasil. Nevadí, usoudili profesionálové. Zatímco u prvních tří postačilo několikařádkové prohlášení a dva osmistránkové spisky, záznam nevstřícného Ploce má stránek osmdesát, s řadou rodinných údajů a přepisů zpráv. Ale doklad, že tihle pánové byli spolupracovníky vojenské kontrarozvědky, není. První profesionální vejce Ústavu pro studium totalitních režimů se tedy pořádně rozkřáplo. Poláci říkají, že salto morale je nebezpečnější než salto mortale.