Jana Kořínková: Zázraky se dějí!

Zázraky se dějí, ne, že ne! Jela jsem nedávno ve vlaku do Prahy za vnoučkem a v kupé s námi seděl velmi příjemný mladý muž, zahloubaný do skript. Dodala jsem si odvahy a zeptala se, co to studuje. A on odpověděl, že Starý zákon. Je studentem teologické fakulty, když před tím vystudoval aplikované vědy na Západočeské univerzitě. K plzeňské diecézi má velmi blízko, pomáhá tam.

Zasmála jsem se, že nastoupil obdobnou cestu jako dnešní emeritní biskup František Radkovský, který nejdřív, než se pustil na duchovní cestu, dokončil Matematicko-fyzikální fakultu. Od bývalého plzeňského biskupa jsme přešli k několika společným známým, kteří se kolem plzeňského církevního života pohybují a pohybovali.

Posteskla jsem si, že mi před časem zkolaboval mobil a nemám kontakt na Andulku Srbovou, obětavou a nenahraditelnou duši plzeňské charity. Stejně tak mi zmizel kontakt na řádovou sestru Barboru, která před pár lety žila spolu s několika dalšími sestrami z Kongregace sester svatého Kříže v Plzni a přinášela mimo jiné radost pacientům do nemocnice Privamed. Ani onen student ty kontakty pochopitelně neměl.

A teď přijdou ty zázraky. Druhý den - opravdu druhý den - mi zavolala sestra Barbora! Z Moravy, kde v posledních letech působila, byla povolána do Prahy, připravovala si věci na stěhování a našla mezi nimi číslo mého mobilu.

Já vím, je to k neuvěření, ale vzápětí mi zavolala Andulka Srbová, že už jsme se dlouho neviděly a jestli bych ji i se svou kamarádkou, která k ní má stejně jako já vřelý vztah, nepřišla někdy navštívit? Rády jsme pozvání přijaly.

Ona se vůbec nemění! I v pětasedmdesáti letech stále veselý, mladistvý hlas, pořád jasné, chytré modré oči, snad ani vrásky nepřibyly. Směje se, že chátrá od nohou a že k hlavě to bude snad ještě nějakou dobu trvat. Však o ni měli přátelé - a že jich je - velkou starost, když se před časem ocitla v nemocnici a nemohla se na nohy postavit. Ale to by nebyla Andulka, aby všechny pesimistické předpovědi nepřemohla vůlí a důsledným cvičením.

Dnes chodí venku, jak říká, po čtyřech, s pomocí berlí. Do dominikánského kostela na Jiráskově náměstí, který je nedaleko jejího bydliště, to ujde za 15 - 18 minut a na kůr, kde hraje už tolik let na varhany, se, jak říká, „vyškrábe" za 7 minut. K návštěvám různých charitních domů, kde hraje při bohoslužbách na varhánky, ji vždycky někdo odveze.

Sté narozeniny Marie Denkové v plzeňském Domově svatého Jiří|foto: Jana Kosová

A tak dál rozdává radost například v azylovém Domově sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni, v Domově sv. Aloise pro klienty s Alzheimerovou chorobou, v Domově sv. Jiří pro seniory. S dětmi maluje, se seniory zpívá.

Za dobu, kdy jsme u ní pobyly, měla několik telefonátů od lidí, kterým pomáhá prodrat se nahoru ze dna, často finančního. A není jich málo! Dál bdí nad panem Honzou a jeho paní Olinkou, kterým před lety vypravila první plzeňskou charitní svatbu. Možná jste viděli při přenosu lednového Tříkrálového koncertu na ČT 1 krátký spot, ve kterém se představila tato manželská dvojice před lety a dnes. V tomto spotu nechyběl ani jejich strážný anděl Andulka Srbová.

Směje se, že si až při vysílání uvědomila, že na sobě při natáčení pokaždé měla stejný svetr i sukni. Ne, na parádu si nikdy nepotrpěla, vždycky myslela na druhé, nakonec až na sebe. A ani s přibývajícími roky neztrácí organizační talent skvělé sekretářky v konstrukci elektrických lokomotiv Škody Plzeň, kde působila několik desetiletí.

Když jsem zmínila Tříkrálovou sbírku, z té letošní má Andulka obrovskou radost. 138 skupinek koledníků vybralo pro plzeňskou charitu bezmála 611 tisíc korun, vůbec nejvíc za léta, kdy se tyto sbírky pořádají. 65% z těchto peněz se vrací do místa, kde byly vybrány a budou beze zbytku rozděleny potřebným.

Odcházíme s pocitem, že dokud žijí na světě takové a podobné Andulky, jako je ta Srbová, nemůže to s námi dopadnout špatně. A sestru Barboru, která utěšila tolik bolestí na těle a na duši v plzeňské nemocnici Privamed, určitě pojedu do Prahy navštívit. Pak vám povím, jak se má a co teď dělá. Budete překvapení, stejně jako já.