Jana Kořínková: Vyšívá z rybích šupin - a patří k 53 "Nositelům lidových tradic" v  zemi

Včera jsem s Ludmilou Dominovou mluvila: šupiny z vánočních kaprů už má vyprané a usušené. A že to byla fuška, která navíc zpočátku ani trochu nevoní. Nejdřív je namočí do vody. Každý den propláchne. Když po týdnu zmizí veškerý šlem, udělá mydlinkovou vodu, sedne si k umývadlu a 2-3 dny šupinu za šupinou malým kartáčkem čistí. To je úmorná práce, navíc hrozně bolí záda. Vydrhnuté šupiny znovu propláchne. Pak usuší.

Teď ji čeká další etapa. Uvaří klasický bramborový škrob a v něm rybí šupiny nechá 20 minut ponořené. Znovu propláchne. Nesmí tam přijít vůbec žádná chemie! Pak si připraví velkou plochu pokrytou čistým bílým plátnem a šupinu po šupině na ni vedle sebe, tak aby se neslepily, položí. Než dojde z jedné strany na druhou, jsou tak akorát suché, ještě zavlhlé, jako prádlo, které chcete žehlit - pak je vyžehlí. Šupiny připravené k práci jsou bělavé, průsvitné, se slabým perleťovým nádechem.

Pak z nich začne Ludmila Dominová kouzlit nádherné výšivky. Malými nůžtičkami vystříhne potřebný tvar- srdíčka, oválky, lístky, hvězdičky. K podkladu - převážně sametu - je připevňuje nití a korálkem. Možná, že jste viděli betlémek, který Ludmila Dolinová věnovala klatovskému muzeu nebo další krásné, něžné, plastické výšivky z rybích šupin v Muzeu lidových řemesel v Chanovicích v Pošumaví. Ve svém repertoáru má mimo jiné obrázky, kroje, kabelky, vyšívané medvídky, panenky, kraslice. Přála bych vám vidět takovou Slečnu vodníkovou! A nejsou to jen kapří šupiny, ze kterých tvoří. Krásné má i lipan, candát, štika.

Podle legendy naučil jednu vyšívačku vyšívat z rybích šupin vodník. Ale nejspíš má tato technika svůj původ na Třeboňsku, v kraji rybníků. Aby neupadla v zapomnění, o to se právě stará Ludmila Dominová. Oblečenou v kroji ji potkáte na nejrůznějších národopisných akcích. Třeba na pravidelných Dnech řemesel v Chanovicích. Ve vlastnoručně vyšitém kroji také převzala v roce 2008 ocenění Nositel tradice lidových řemesel.

Nositel tradice lidových řemesel je moc záslužné ocenění. Navazuje na program UNESCO Žijící lidské poklady a od roku 2001 je předává ministr kultury České republiky těm, kteří nejlépe ovládají zánikem ohrožené technologie tradiční výroby, podílejí se na jejich šíření a předávání dalším generacím. Ludmila Dominová pro výšivky z rybích šupin získala dceru a vnučku, následovníky mají i další Nositelé tradice lidových řemesel, kteří jsou z našeho regionu: keramik Rudolf Volf z Kolovče, kovář Miloslav Trefanec z Klatov - Čínova, i bednář Josef Hrůza z Kyšic, který celý svůj profesní život zasvětil bednářské partě v plzeňském pivovaru.

V chanovickém zámku, kde sídlí Muzeum lidových řemesel, je vystavena tvorba všech 53 dosavadních Nositelů tradice lidových řemesel zcelé republiky. Ludmilu Dominovou na ocenění nominovalo klatovské Vlastivědné muzeum doktora Hostaše. Pokud někoho ze svého okolí, kdo se věnuje starým řemeslům, znáte, můžete ho na Ministerstvo kultury přihlásit také. Nominovat totiž mohou nejen instituce, ale i jednotlivci, dokonce i tvůrci sami sebe. Ať se o nich a jejich umu v dnešní přetechnizované době ví co nejvíc.