Jana Kořínková: O trochu jiné galerii

Kolem jedenácté dopoledne jsme tam byli dva. V prostorné bílé místnosti zalité světlem z venkovního parku si kromě mne prohlížel obrázky jeden pacient. Zastavovali jsme se před krajinami, stromy a dalšími motivy, jak je působivě ztvárnili žáci autistické třídy ze školy při plzeňské fakultní nemocnici. Pán ve středních létech mi prozradil, že sem chodí dost často, nachází tu klid. Tato pravděpodobně jediná nemocniční galerie ( alespoň u nás) je otevřená 24 hodin denně a zavítá sem řada pacientů, ale i pracovníků lochotínského areálu fakultní nemocnice. Najdete ji u vchodu A.

Galerie se poprvé otevřela návštěvníkům vloni v červnu. Inspirací byla Psychiatrické klinice, která o galerii pečuje, právě základní škola při fakultní nemocnici. Proto její žáci, konkrétně děti s poruchou autistického spektra, jako první představili část ze svých prací. To bylo pro ně velké vyznamenání. Nemají to jednoduché ve světě, který je obklopuje a často jim nerozumí, stejně jako oni mnohdy nerozumí jemu. Však jim také na vernisáži jejich vrstevníci zazpívali známou Uhlířovu a Svěrákovu písničku, že "dělání všechny smutky zahání, dělání je lék."

To platí i o dalším vystavujícím, jednom z pacientů Psychiatrické kliniky. Mladý muž, který se prezentuje pod jménem Jirka z Rabí, tak může veřejnosti ukázat své kresby, zachycené především jeho oblíbenými barvami, kterými jsou bílá, červená, hnědá, modrá, oranžová a růžová. Na vernizáži se svěřil, jak moc pro něj tato příležitost znamená. Obrazy Jirky z Rabí můžete v nemocniční galerii vidět i v těchto dnech.

Podle přednosty Psychiatrické kliniky docenta Jiří Berana se nabízejí i další možnosti, jak galerii využít. Je například možné vrátit se k tématu dětských výtvarných prací, kterých je k dispozici díky škole při fakultní nemocnici celá řada. Mnoho lékařů samotných má k výtvarnému umění blízko, ať už malují či fotografují a určitě by bylo zajímavé se s jejich tvorbou seznámit.

Jiří Beran sám je známý výtvarník, proto není divu, že myšlenku galerie aktivně prosazoval. Nebyl sám - vedení nemocnice muselo samozřejmě dát k přeměně dosud prázdných prostor k neobvyklému využití souhlas. Vrchní sestra Psychiatrické kliniky Helena Kovandová vedle svých mnohých povinností obstarala všechna potřebná povolení a vzala si za své i jednání s řemeslníky. Výstavy pomohli instalovat rovněž velmi pracovně zaneprázdnění doktorka Simona Klečková a doktor David Hynčík a přislíbili svou pomoc i při dalších příležitostech.

Nevšední nemocniční oáza u vchodu A má tedy šanci na zajímavou budoucnost, pacienti, zdravotníci a návštěvníci lochotínského areálu plzeňské fakultní nemocnice pak na další příjemné zážitky.