Jana Kořínková: O (ne)tradičním karafiátu

4. březen 2013
Publicistika

Ne všichni žáci jsou ve škole hvězdy, některým příroda nadělila míň. A někteří mají zdravotní postižení nebo znevýhodnění. Právě takovým se věnuje plzeňská Odborná škola výroby a služeb. Ve fejetonu Jany Kořínkové se dovíte, jak jim škola pomáhá dosáhnout úspěchu, který okolí možná vůbec nečekalo.

Frézie, modřence, tulipány, kosatce, ale i orchideje, růže a spousta dalších květin čekala na svůj okamžik v nádobách s vodou u 18 stolků v kinosále plzeňské Odborné školy výroby a služeb na Vejprnické ulici ve Skvrňanech. Šestnáct dívek a dva chlapci z nich během zadaného času kouzlili soutěžní kreace. A vskutku netradiční! Soutěž, která se tu konala už popáté, se tak dokonce jmenuje - (NE) tradiční karafiát. Budoucí zahradnice a zahradníci květiny aranžovali během šedesáti minut do proutěných košíčků spolu s mušlemi, perlami. Na tom nic netradičního není, řeknete si.

Ale další propriety už poněkud zvláštní byly - vznešené živé květy doplňovaly třeba malý medvídek, prťavé botičky, dudlík. Jeden košíček byl dokonce celý obalený stočenými papírovými plenkami! A ono vám to bylo všechno moc hezké.maminky, na které by takový dárek čekal doma po návratu z porodnice s čerstvým miminkem v náručí, by určitě měly velkou radost. To byl také záměr- téma soutěže totiž znělo: "Narodil se Pepíček, nový malý človíček".

Druhý soutěžní úkol, kdy měli květinami přizdobit kojeneckou láhev, soutěžící během další hodiny také výtečně a s velkou fantazií zvládli. Do třetice měli, tentokrát za půl hodiny, připravit košíček vypichovaný karafiáty. Takže na ty karafiáty, které má soutěž v názvu, nakonec přece jen došlo!

Porotci hodnotili výtvarné a estetické pojetí úkolu, technické provedení i celkový dojem. Neměli lehkou práci, protože co dílko, to skvělý originál. Potvrdili, že soutěž si udržela, stejně jako v minulých ročnících, vysokou úroveň. O to víc se radovali organizátoři z plzeňské Odborné školy výroby a služeb, protože dvě vítězství si odnesly domácí budoucí zahradnice - Patricie Lohnertová a Petra Soukupová.

Je potřeba zároveň dodat, že všichni soutěžící byli ze zahradnických oborů kategorie E, které jsou určené hlavně pro žáky se zdravotním postižením nebo znevýhodněním. Pro tyto dívky a chlapce je už samotná účast na takové akci velkým oceněním. Často se setkávají s nepochopením, s úsměšky, že jsou nešikovní, méně chápaví, pomalejší. A najednou dokazují, že vůbec nejsou takoví outsideři, jak se okolí a někdy i rodina domnívají.

Právě pro takové žáky je Odborná škola výroby a služeb v Plzni určená. Vycházejí z ní s výučním listem mladí lidé, kteří vzdor tomu, že měli během povinné základní školní docházky potíže, překonávají nějaký zdravotní hendikep, mohou najít na pracovním trhu uplatnění.

Potkat se s nimi můžete v zahradnictvích a květinářstvích, v zařízeních sociálních služeb, v nemocnicích, ve veřejném a účelovém stravování, v potravinářských provozech, cukrářské výrobě, v obchodních řetězcích, v provozovnách šití a oprav prádla, v elektroprovozech či provozech na zpracování kovů. Všechny činnosti jsou šity na míru jednotlivým žákům. Těžiště přípravy pro jejich povolání je v odbornosti.

Žáci se účastní nejrůznějších soutěžních klání. V zimě to bylo ve vazbě a aranžování květin, teď je čeká například jarní kuchařská soutěž. Kdo měl možnost jako já ochutnat jejich koláčky, zákusky a chlebíčky, je mu jistě jasné, že uspějí.

Magistra Hana Krýslová, ředitelka školy, za ni bojuje s podporou Plzeňského kraje jako lev. Koho by snad napadlo, že je to škola zbytečná, se zlou by se potázal. Zkušená pedagožka dobře ví, jak právě pro děti, kterým příroda v něčem ubrala, je důležité dokončit alespoň střední vzdělání s výučním listem, aby se mohly vůbec ucházet o místo na trhu práce. Že neměly samé jedničky, když se umí ve svém zaměstnání otáčet, rozhodně vadit nebude.

autor: Jana Kořínková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.