Jana Kořínková: O dětech z Mateřské školy pod Chlumem a jejich babičkách (a občas i dědečcích)

16. září 2013
Publicistika

Děti a ta nejstarší generace měly k sobě v minulých dobách hodně blízko. Předešlá uspěchaná desetiletí tuto vazbu bohužel často rozvázala. Existují ale lidé, kteří to mezigenerační spojení zas dávají dohromady. Jana Kořínková vám v následujícím fejetonu poví o mateřské škole, která spolupracuje s domovem důchodců. Jak těm malým, tak těm, kteří už ušli pořádný kus cesty životem, to prý náramně svědčí.

Být dítětem, tak do téhle mateřské školy bych tedy rozhodně chtěla chodit. 64. plzeňská Mateřská Škola Pod Chlumem září uvnitř barvami a kolem dokola má krásnou zahradu, kde se děti mohou od jara do zimy těšit z květin, sledovat, jak se z kvítku na jabloni rodí plod, pozorovat rybky v jezírku, kde září lekníny. Mají tam venku pohádkový svět i cestu kolem světa, dopravní hřiště a dokonce louku nazvanou U babičky.

Babičky a také dědečky pak často navštěvují. Už řadu let totiž jejich hlásky čas od času rozeznívají prostory plzeňského Domova pro seniory svatý Jiří. Nejdřív tam přišly děti z mateřinky zarecitovat, zazpívat. Paní učitelka Ludmila Drhovská ale cítila, že to nestačí. A tak se domluvila s vedením domova, které je nejrůznějším aktivitám, jež jejich staroušky povzbudí, velmi vstřícné. Děti se podílejí přímo na životě domova, například se mohou zamíchat mezi babičky v jejich dílně.

Společně třeba malí kluci a holčičky s babičkami dělali košíčky z papíroviny: děti motaly proužky papíru na špejle a babičky dílo dokončovaly. Jedna babička měla kolem sebe 3 až 4 děti, povídaly si, kontakt byl opravdu blízký. Jindy zdolávaly ubrouskovou techniku, navlíkaly korálky. Společně připravovaly vánoční výzdobu. Babičky děti znají a moc se na ně těší.

Jednou měla návštěva té nejmladší generace u té nejstarší opravdu nezapomenutelné antré. Za Janou Míčovou, která jezdí s pivovarskými koňmi, chodí děti se svými učitelkami na statek. Domluvily se s ní, sedly na vůz, dojely do Domova sv. Jiří. Babičky už venku čekaly s jablíčky a mrkvemi. Podělily koně dobrotami, pak spolu šly do dílny, aby zas výtvarničily a koně odjeli.

Z další akce měly pracovnice domova pro seniory také velkou radost. Babičky, které mají mnohá bolestivá trápení s klouby, se vyhýbají pohybu. Ale s dětmi hrály hry. Zůstávaly na svých stanovištích na vozíčku a prťata s nimi dělala to, co zvládly - házela jim míčky, chytaly rybičky na magnetky, skládaly společně puzzle. Malí chodili od stolečku ke stolečku, měli třeba zavázané oči a hledali u babiček klubíčka - byla při tom spousta legrace. A nastaly i takové chvilky, kdy babičky i učitelky uronily slzičku - to když například jedna stařenka nemohla zvednou svou nepohyblivou ruku a chlapec přiskočil a ruku jí zvedl.

Dělají spoustu věcí společně. Například senioři pozvali děti k sobě na loutkové představení. A nebo když měli vernisáž svých obrazů v budově plzeňského Úřadu městského obvodu čtyři, jejich malí kamarádi nechyběli. Když měla vernisáž obrazů v domově výtvarnice Zdenka Zemanová, tak také dorazili. A protože se chovaly přímo úžasně, výtvarnice je pozvala ještě na jindy a za jejího dozoru a s jejími radami v domově malovali, co na jejích obrazech viděli. Samy děti pro staroušky uspořádaly výstavu – namalovaly, co viděly na pouti, aby nebyli ochuzení, když už na pouťové atrakce nemohou.

Maškarní rej byl rovněž velmi povedený, zvlášť když měl opakování. Nejdřív babičky připravily dětem masky a ty si je omalovaly. V mateřské škole měly jeden den svůj bál a druhý den se ještě připojily ke klientům Domova a veselily se s nimi. Při tom nechyběli ani dědečkové, kteří se jindy do výtvarných aktivit nehrnou.

Rodiče jsou těmto aktivitám velmi vstřícní, vyzvedávají si v takové odpoledne své ratolesti v Domově sv. Jiří, i když je to pěkný kus cesty od mateřské školy.

64. mateřská škola v Plzni dostala za společné, krásně prožité chvíle s klienty Domova seniorů svatého Jiří diplom. Mnohem cennější jsou ale vzpomínky, kterými si babičky a dědečkové prosluní své dny a děti si je ponesou do života.

autor: Jana Kořínková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.