Jana Kořínková: O dětech z Mateřské školy pod Chlumem a jejich babičkách (a občas i dědečcích)

Být dítětem, tak do téhle mateřské školy bych tedy rozhodně chtěla chodit. 64. plzeňská Mateřská Škola Pod Chlumem září uvnitř barvami a kolem dokola má krásnou zahradu, kde se děti mohou od jara do zimy těšit z květin, sledovat, jak se z kvítku na jabloni rodí plod, pozorovat rybky v jezírku, kde září lekníny. Mají tam venku pohádkový svět i cestu kolem světa, dopravní hřiště a dokonce louku nazvanou U babičky.

Babičky a také dědečky pak často navštěvují. Už řadu let totiž jejich hlásky čas od času rozeznívají prostory plzeňského Domova pro seniory svatý Jiří. Nejdřív tam přišly děti z mateřinky zarecitovat, zazpívat. Paní učitelka Ludmila Drhovská ale cítila, že to nestačí. A tak se domluvila s vedením domova, které je nejrůznějším aktivitám, jež jejich staroušky povzbudí, velmi vstřícné. Děti se podílejí přímo na životě domova, například se mohou zamíchat mezi babičky v jejich dílně.

Společně třeba malí kluci a holčičky s babičkami dělali košíčky z papíroviny: děti motaly proužky papíru na špejle a babičky dílo dokončovaly. Jedna babička měla kolem sebe 3 až 4 děti, povídaly si, kontakt byl opravdu blízký. Jindy zdolávaly ubrouskovou techniku, navlíkaly korálky. Společně připravovaly vánoční výzdobu. Babičky děti znají a moc se na ně těší.

Jednou měla návštěva té nejmladší generace u té nejstarší opravdu nezapomenutelné antré. Za Janou Míčovou, která jezdí s pivovarskými koňmi, chodí děti se svými učitelkami na statek. Domluvily se s ní, sedly na vůz, dojely do Domova sv. Jiří. Babičky už venku čekaly s jablíčky a mrkvemi. Podělily koně dobrotami, pak spolu šly do dílny, aby zas výtvarničily a koně odjeli.

Z další akce měly pracovnice domova pro seniory také velkou radost. Babičky, které mají mnohá bolestivá trápení s klouby, se vyhýbají pohybu. Ale s dětmi hrály hry. Zůstávaly na svých stanovištích na vozíčku a prťata s nimi dělala to, co zvládly - házela jim míčky, chytaly rybičky na magnetky, skládaly společně puzzle. Malí chodili od stolečku ke stolečku, měli třeba zavázané oči a hledali u babiček klubíčka - byla při tom spousta legrace. A nastaly i takové chvilky, kdy babičky i učitelky uronily slzičku - to když například jedna stařenka nemohla zvednou svou nepohyblivou ruku a chlapec přiskočil a ruku jí zvedl.

Dělají spoustu věcí společně. Například senioři pozvali děti k sobě na loutkové představení. A nebo když měli vernisáž svých obrazů v budově plzeňského Úřadu městského obvodu čtyři, jejich malí kamarádi nechyběli. Když měla vernisáž obrazů v domově výtvarnice Zdenka Zemanová, tak také dorazili. A protože se chovaly přímo úžasně, výtvarnice je pozvala ještě na jindy a za jejího dozoru a s jejími radami v domově malovali, co na jejích obrazech viděli. Samy děti pro staroušky uspořádaly výstavu – namalovaly, co viděly na pouti, aby nebyli ochuzení, když už na pouťové atrakce nemohou.

Maškarní rej byl rovněž velmi povedený, zvlášť když měl opakování. Nejdřív babičky připravily dětem masky a ty si je omalovaly. V mateřské škole měly jeden den svůj bál a druhý den se ještě připojily ke klientům Domova a veselily se s nimi. Při tom nechyběli ani dědečkové, kteří se jindy do výtvarných aktivit nehrnou.

Rodiče jsou těmto aktivitám velmi vstřícní, vyzvedávají si v takové odpoledne své ratolesti v Domově sv. Jiří, i když je to pěkný kus cesty od mateřské školy.

64. mateřská škola v Plzni dostala za společné, krásně prožité chvíle s klienty Domova seniorů svatého Jiří diplom. Mnohem cennější jsou ale vzpomínky, kterými si babičky a dědečkové prosluní své dny a děti si je ponesou do života.