Jan Amos Komenský

"Bezuzdná touha po majetku plodí hrabivost. To je zlo neukojitelné, protože hrabivec se nikdy bohatství nenasytí a často o ně usiluje nedovolenými prostředky. Králové, knížata a všichni úředníci nemají nadřízené postavení proto, aby se obohacovali, ale aby ochraňovali správné postavení vztahů mezi lidmi a bděli nad ním. Pod jejich vládou nemá být jediný kout země, kam by nepronikly paprsky spravedlnosti, a kde by se neudržoval řád, pokoj a svornost."

Tato stále živá slova napsal Jan Amos Komenský. Byla třicetiletá válka, při níž panovala nejistota a hlad, politická zvůle a vojenské drancování. Komenský byl ze svého prvního působiště vyhnán do exilu, ve druhém jeho manželka a děti zemřely na mor a ve třetím mu při vojenském útoku vyhořel dům s veškerým majetkem i rozpracovanými rukopisy. Jiný člověk by v jeho situaci možná propadl beznaději, žehral na osud a záviděl každému, kdo má více štěstí. Jeho osobnost se však zlomit nedala. Těžké prožitky mu naopak pomohly ostře vnímat skutečnost a hledat příčiny vší bídy. Dospěl k názoru, že většinu neštěstí způsobuje nedbalá výchova, při níž se dítě nenaučí rozlišovat nedůležité věci od podstatných a dobro od zla. Formuloval zásady nové pedagogiky a jeho dílo zaujalo korunované hlavy mnoha zemí. Vlády i panovníci ho zvali, aby v jejich státech zavedl školské reformy. Působil v Anglii, ve Švédsku, v Holandsku a v Uhrách. Nezůstával však jen u školství. V čase urputných náboženských válek navrhl vytvořit ekumenickou radu církví a také mezinárodní mírový soud. Obojí se uskutečnilo až ve 20. století. Komenský předběhl svou dobu, ale přesto se dočkal úcty a uznání už za svého života. Lidé jeho slova potřebovali slyšet. Zbývá otázka, jak se od tohoto velkého Čecha učí jeho krajani.

Logo|foto:Český rozhlas

V roce 1946 navrhoval plzeňský sjezd studentů učitelských ústavů, aby v jejich osnovách byla zakotvena povinnost znát alespoň Komenského Didaktiku. Organizátory sjezdu i jejich upřímné snažení o povznesení poválečného školství samozřejmě smetl Vítězný únor. Dnes Komenského neznají ani ministři.

Dílo Jana Amose Komenského bylo pečlivě vydáno v moderní podobě a není jediný důvod, aby na jeho knihy padal prach. Poslechněme si ještě dvě věty: "Soudobá filosofie a politika jsou veskrze stranické a pletichářské a je těžké je převést zpět na zákony jednoduchosti a pravé svobody. Přitom ale nikdy nesmí záležet na tom, kdo zvítězí nebo bude poražen, ale jen na tom, aby zvítězila pravda." Četba Jana Amose Komenského by neměla být povinná jen pro školy, ale pro všechny veřejné činitele.