Jako holka se mezi zemědělce bála. Teď jim skoro velí

„Dřív jsem trochu vnímala jako handicap, že jsem žena. Říkala jsem si, kdo mě jako holku, navíc bez nějaké velké praxe bude brát. Zemědělci jsou docela konzervativní typy osobností. Některým to trvá, než se dostanou na komunikačně nakloněnou úroveň.“

Na začátku stála láska ke zvířatům. „Přála jsem si být paní doktorkou zvířátek. Moje lékařka mně ale říkala, ať hlavně nechodím na veterinu, že budu jednou muset utrácet zvířata. Není to tedy jenom o té lásce, ale často to je i tato druhá strana věci. Přemýšlela jsem, že jíst se bude pořád a padl obor zemědělství, aniž bych měla nějaké kořeny. Nepocházím z žádného gruntu. Měli jsme doma nějaké drobné zvířectvo jako králíky, husy, ale žádný velký statek to nikdy nebyl. Přesto mě to vždy hodně lákalo,“ přiznává Rektorisová.

Boj se špatným mediálním obrazem

Když Vanda Rektorisová studovala na střední zemědělské škole, byla to podle ní škola, která měla své renomé. „Každý teď mluví o hnojárně. Obecně ani zemědělství nebylo vnímané na okraji jako dnes. Změnila se politická situace. Za dob totality se zpřetrhaly kořeny vlastnictví půdy a podobně. Myslím si, že veřejnost nás nevnímá nijak pozitivně. V médiích slyšíme, že věčně brečíme. Ale je to hra s živou přírodou, kterou mnohdy změnit nemůžeme. Kritizovat se dá vždy a všechno. Nevidím, že by se situace nějak markantně zlepšovala.“

Zemědělství se ale v poslední době velmi změnilo. „Máme třeba roboty na dojení. Hitem se stávají různé drony, navigace. Technika je na úplně jiné úrovni. Za traktor si nemůže sednout kdokoliv. Úzce to souvisí s výpočetní technikou. Stroje stojí miliony,“ vypočítává Rektorisová.

Na pole bez lodiček a bez slámy

Velkým koníčkem Rektorisové je móda. „Když se člověk hezky oblékne, tak kamkoliv přijde, vyjadřuje úctu k tomu, s kým se setkává. Že pracuji v zemědělství, neznamená, že budu nosit holiny s čouhající slámou. Ale na pole v lodičkách nepojedu,“ usmívá se.