Jak správně užívat místních jmen

Tentokrát se v Jazykovém koutku budeme zabývat tím, jak správně užívat místních jmen. Připomeneme si jejich náležitou pravopisnou podobu a zmíníme se také o některých obtížných tvarech. V několika posledních jazykových koutcích se posluchači dozvěděli mnoho zajímavostí o názvech některých západočeských měst a městeček, hlavně o tom, jak vznikaly a jak se vyvíjely. Ke slovu tedy přišlo nesmírně zajímavé hledisko etymologické. Místní názvy však často užíváme v běžné komunikaci, a proto by bylo z praktických důvodů jistě užitečné si připomenout také gramatickou stránku věci, tedy pravopis a tvoření správných tvarů.

Informace o používání místních jmen můžeme hledat v Pravidlech českého pravopisu nebo se podívat do Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Ten totiž ve své závěrečné části obsahuje samostatný slovník zeměpisných jmen (nejen domácích, ale i cizího původu). Jednotlivá hesla jsou opatřena různými potřebnými údaji, jako je třeba koncovka 2. pádu, údaj o gramatickém rodu a čísle (to poslouží ke správnému vytvoření tvarů ostatních pádů), výslovnost a také tvar odvozeného přídavného jména. Tak tedy například u hesla Albrechtice zjistíme, že tvar 2. pádu má koncovku -ic, 3. pád -ím i -ům, dále že jde o rod ženský a množné číslo a že odvozené přídavné jméno má podobu albrechtický. Toto je samozřejmě jednoduchý příklad. Mohou se však vyskytnout i složitější, potom už pomoc slovníku jistě uvítáme. Pro ilustraci si uveďme třeba Doksy - 2. pád Doks, 6. pád Doksech i Doksích, mužský rod, množné číslo, přídavné jméno dokeský i dokský.

Od zeměpisných názvů, zejména od názvů měst a různých států či zemí, potřebujeme často správně vytvořit i pojmenování pro jejich obyvatele. Obyvatelská jména odvozená od jmen států a některých zemí jsou v tomto slovníku rovněž uvedena, např.: Andorra - Andořan, Andořanka; Jáva - Javánec, Javánka; Sýrie - Syřan, Syřanka atd. U pojmenování měst se zde obyvatelské názvy neuvádějí. Tvoří se od nich pravidelně příponou -an (1. p. mn. č. -é), např. Brňan, Plzeňan, Londýňan. Podoby s příponou -ák jsou také spisovné, ale mají hovorový příznak (Plzeňák, Pražák, Hradečák). Od některých typů místních jmen se obyvatelské názvy netvoří, a proto musíme použít opisu (obyvatelé Mariánských Lázní, obyvatelé Nového Města nad Metují atd.).

A pokud tyto názvy používáme v písemné podobě, nesmíme určitě zapomenout na velká písmena. U obyvatelských jmen to jistě pro nikoho z nás obtížné nebude, u jednoduchých názvů měst také ne. Připomeneme si tedy jen obtížnější momenty. U obyvatelských jmen se kromě již zmíněných pravidelných a obvyklých typů (Plzeňan, Plzeňák, obyvatel Plzně) může vyskytnout pro množné číslo i výraz Plzeňští (např. Během husitských válek dokázali Plzeňští ubránit svoje město.). Zde rovněž píšeme velké písmeno, neboť jde také o obyvatelské jméno. Tento typ se však zpravidla netvoří od jednoduchých místních názvů, ale od složitějších (Královéhradečtí, Mariánskolázeňští atd.). Na velká písmena musíme pamatovat samozřejmě i u místních názvů. Pro pojmenování měst platí zásada, že ve všech slovech, která tvoří název, se píše velké písmeno (kromě předložky). Tedy v názvu Nové Město nad Metují budou všude velká písmena kromě předložky nad. Pokud ovšem do názvu města vstoupí jiný název, například název pohoří, vstoupí tam jako celek se svým pravopisem. Proto třeba výraz Rokytnice v Orlických horách píšeme pouze se dvěma velkými písmeny, a to ve slově Rokytnice a Orlických. Podobně je tomu i ve spojeních Deštné v Orlických horách nebo Kostelec nad Černými lesy.