Ilona Dvořáková: Plzeň v čase úvah

Vlastně není tak těžké si to představit: Za rok touto dobou, nedlouho po zahájení EHMK 2015, se Plzní mohou opět procházet radikálové. Snad by se tím i naplnila část z hlavních cílů evropského projektu: „otevřenost a kreativita, prostor pro dialog kultur, etnik i národů, účast občanů na životě svého města...“. Jen přitom jaksi hořce cítíme, že dramaturgii ani v nejmenším nemá Plzeň ve svých rukou. Možná právě teď, v čase, kdy za sebou necháváme rozpačitý pochod radikálů z počátku března, je vhodná doba promýšlet nové vize.

Byl to primátor, kdo se v předvečer posledního pochodu odhodlal jeho záměr odsoudit. Vyjádřil přitom přání, aby „Plzeň byla domovem sebevědomých a hrdých občanů, kteří odmítají nenávist a násilí a kteří tu chtějí žít pokojně spolu“. Martin Baxa stojí v čele města, které naštěstí takové občany ve svých řadách má a právě jim on a zbytek politické reprezentace vděčí za morální podporu zdejších Romů. Apel na občany je jistě správný, nabízí se ale otázka, zda by se nyní neměl primátor veřejně přimluvit také za větší nasazení městské správy. Tak, aby postoj města získal rozhodnější podobu a byl posílen o účinnější páky proti projevům radikálů.

Je jisté, že ne vždy je možné pochod radikálů zakázat. Přes veškerou návodnost jimi nahlášených účelů pochodů, zůstává naše legislativa často bezzubá. Není-li však možné jít cestou standardních úředních postupů, tu více, tu méně angažovaných, přesto je možné dál konat. Dokazují to příklady ze zahraničních měst, která nezaujatost postoje nechápou jako ctnost, naopak, staví se k ní jako k ohrožení. Kupříkladu v Drážďanech se během pochodů radikálů line jazzová hudba z místních kaváren. Drážďany tak potvrzují, že město má možnost formulovat svůj postoj a vybízet obyvatele k jeho následování.

V Plzni to jsou již tradičně občanské iniciativy, kdo pořádá protestní happeningy. Aktivisté vstupují do blízkého prostoru pochodů se svými transparenty, nápisy na silnicích, se svými převleky, hudbou, maškarním veselím. Podněcují tak u veřejnosti aktivity, které záměr pochodu neonacistů shazují a zneuznávají. Rok od roku se přitom důsledněji učí pracovat se samotným prostorem konaných pochodů, jako by byl arénou pro střet protichůdných myšlenek. A on jí také je. Aktivisté tak dobře vnímají, že jediným skutečným selháním veřejnosti, by bylo vyklizení této arény. Že město do této hry významů nemá jak vstoupit? To není docela pravda, jak lze vidět v USA, kde město najalo úklidovou službu, aby ulice po pochodu radikálů očistila. To je přece jen trochu jiný obraz města, než jaký minulé léto reprezentoval primátor Baxa, když – patrně v organizačním zmatení, nebo nevím, jak si to vysvětlit – šel jako předvoj radikálů.

Hokejový happening (3)|foto: Jana Káninská

Je myslím nezbytné, aby si město – to evropské a také, to které nám tu zůstane i po odeznění roku 2015 – vytyčilo vyšší metu, než je nekonfliktní průběh setkání s radikály v našich ulicích. Město nedozírným způsobem utváří kontrolu nad veřejným prostorem. Má potenciál vstupovat do výměny informací v něm, moderovat veřejné diskuze a vzdělávat veřejnost. Kreativity a zapálení občanských iniciativ může využít při zapojení do evropského projektu. Zároveň k nim může vytvořit široce přístupné doplnění, cílené zase na jiné skupiny obyvatel. Konkrétně o. p. s. Plzeň 2015 často očekává podněty od občanů Plzně Možná by tentokrát mohla dostat podnět od města, na vyhlášení dotační příležitosti pro projekty, které městu pomohou s vizí boje proti rasismu. Nakonec zcela nejužitečnější by pravděpodobně byly projekty zapojující Romy do běžného života. Chce a je schopna Plzeň rozvíjet takové nové vize?