Hudba a dnešní svět
Kantáta Antonína Dvořáka na text Karla Jaromíra Erbena „Svatební košile“ zazněla tuto sobotu 1. října v domažlickém kostele Narození Panny Marie. Je to dílo velkolepé po stránce umělecké, ale také náročné organizačně. Účinkovalo v něm 150 hudebníků: Filharmonie Hradec Králové, pražský Kühnův smíšený sbor a Čerchovan, který působí v Domažlicích 110 let. Dokonalost, hudba a dnešní svět - to je téma příspěvku Zdeňka Vyšohlída.
„Když už něco děláš, tak to dělej pořádně!“ říkával mi táta, když jsem byl malý kluk – ještě mladší než teď. Pořádně znamená pečlivě a dokonale.
Jako bych ta slova slyšel teď po koncertu znovu a znovu. Dirigent Marek Vorlíček ho připravoval dva roky. „Je to strašně náročná a drahá záležitost,“ říká o tom, „dát dohromady dva pěvecké sbory, jeden z Chodska, druhý z Prahy, a Filharmonii z Hradce Králové. Už jen aby se všichni sešli – a ze 150 hudebníků a zpěváků bylo jedno těleso!“
„Copato tolik?“ ptám se ho po domažlicku. „Protože to tak Dvořák napsal,“ dostalo se mi napomenutí. Je to snad nejdokonalejší skladba svého druhu, co kdy byla napsána, horuje dirigent. Proto prý „my muzikanti máme Dvořáka tak rádi“; žádná nota u něj není jen tak „na vyplnění“, ale ve všech polohách a pro všechny hlasy je každý tón dokonale promyšlený. Je to absolutní hudba, dokonalá, říká Marek Vorlíček. A říká to, myslím, s vědomím, že ve světě kolem nás nevítězí, co je dokonalé nebo dobré, ale často spíš opak.
Možná právě to je posláním náročného umění: i když leckde vítězí faleš a ubohost a ve světě je mnoho nedostatků a nedokonalosti, umění zůstává nedotčeno - jako memento: Člověče, pomni! Vzpamatuj se a vyžaduj dokonalost!
Monumentální dílo byl velký zážitek. Úchvatný. Velkolepý. Pěl bych samou chválu – ale netroufám si poté, co sólisté z opery Národního divadla i sbory mi předvedli, jak se má pět.
Je to politicky významné. Ne proto, že by většinová populace nebo společnost tuto událost zaznamenala – ale proto, že ve společnosti i politice už si s odkazováním na dokonalost a na to, co je dokonalé, nikdo hlavu neláme. Nepřipouštíme si, že by něco mohlo být lepší, doonalejší. „Že naše partaj poznamenaly skandály? Ale ty ostatní nejsou lepší!“ říkají dnes politici i jejich voliči. Zakazujeme si chtít, co je dobré a dokonalé. Byli bychom naivní snílkové, říkáme a myslíme si o sobě, že jsme „demokraté“.
Ale Erbenova balada, Dvořákova partitura a Vorlíčkovo nastudování – to vše je dokonalé. A výkon umělců! Obětovali svůj čas a své úsilí, aby dílo mohlo zaznít. Kvůli té dokonalosti utvářeli a nasměrovali svůj život.
Dva roky příprav a úsilí Marka Vorlíčka nám připomínají, že člověku – jen člověku je dáno žít pro dokonalost - a toužit po něčem absolutním a zdařilém.
V naší době, která si myslí, že vše je relativní, vše dovoleno a vše ke koupi, v této době je takováto zkušenost k nezaplacení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
