Historické Spálené Poříčí žije současností

Vyrazíte-li autem z Plzně směr Rožmitál pod Třemšínem a urazíte-li 25 kilometrů, nemůžete se urazit, když Vás pozveme k návštěvě malebného Spáleného Poříčí. Zastavte na náměstí Svobody. Aut je tu dost, ale parkovné se neplatí. A místo určitě nakonec také najdete a pak se hezky kolem dominanty náměstí projdete. Tou je kostel svatého Mikuláše. První písemná zmínka o něm pochází ze čtrnáctého století. Nynější vzhled se datuje z konce devatenáctého století. Cenný historický inventář je ze století šestnáctého. Okna pak zdobí vitráže z první poloviny dvacátého století. Už jenom tento kostel nabádá se zastavit a pátrat po jménech stavitelů, umělců a lidí, jejichž osudy se tady po staletí potkávaly.

Jak sebe samo vidí město Spálené Poříčí? Na oficiálním webu města je uvedeno, že: „Spálené Poříčí je centrem jižního Podbrdska, nachází se v lesnaté krajině asi 25 km na jih od Plzně. První zmínka o Poříčí, čili o místu založeném u řeky, pochází z roku 1239. V 17. století získalo Poříčí přídomek Spálené, neboť bylo několikrát postiženo rozsáhlými požáry. V roce 1992 byl střed Spáleného Poříčí prohlášen městskou památkovou zónou. Rozsáhlými úpravami prošel renesanční zámek, barokní fara s vedle stojícím lidovým roubeným domem (dnes Infocentrem), bývalý židovský kupecký dům, židovský hřbitov a bývalý pivovar. Právě za obnovu památek získalo město prestižní ocenění - Historické město ČR roku 2003. Město Spálené Poříčí podporuje školství, zaměřuje se na bytovou výstavbu i ochranu přírody, např. na alternativní zdroje energie. V areálu bývalého velkostatku vyrostlo Společenské centrum turistického ruchu, jehož součástí je hotel Ve dvoře vybudovaný v letech 2005-2006. Celý areál hotelu spolu se Společenským sálem (bývalou barokní konírnou) lze využít nejen pro individuální rekreační pobyty, ale také pro semináře, koncerty a další kulturní akce. Velmi vhodný je také pro pořádání svateb.“

Infocentrum nebo romantický domov?

Ne každý má štěstí se v práci cítit jako doma. Když jsme vyšli z radnice a dali se vlevo, po minutové chůzi jsme došli k chaloupce z dávných časů, na níž písmeno „i“ říkalo, že tady vědí všechno. I dali jsme se dovnitř, zaklepali, pak vrzly staré dveře, pod kroky stylově povrzávala renovovaná dřevěná podlaha a už nás zde vítala paní Ivana Paseková. Nádherně renovovaná kachlová kamna hučela živým ohněm, čaj už stál na dřevěném masivním stole a ještě než jsme zapnuli mikrofon, ptali jsme se: „Je to normální, že se tady cítíme od první chvíle jako doma?“ - Načež se dovíme, že to říká každý, kdo do téhle památné roubenky vstoupil. Když se poté paní Paseková upřímně pochlubí: „Naše infocentrum letos vyhrálo anketu o nejlepší „íčko“ regionu, ani se nedivíme. Prostě to tak je, jako je právě pro paní Pasekovou samozřejmé, že tady pracuje a cítí se tu jako doma. Ani na vteřinu nedala dopustit na citlivě rekonstruovanou chaloupku, do níž město s citem infocentrum umístilo.

TJ Sokol Spálené Poříčí nebo SDH Spálené Poříčí – nadšený přístup k životu tak jako tak...

Na chviličku jsme opustili střed města a z náměstí Svobody odbočili vpravo jakoby na Rožmitál pod Třemšínem a kousek od známého úzkého mostku přes Bradavu si povídali s Václavem Zieglerem. Dívali jsme se na budovu sokolovny a vysvětlovali si příčiny toho, proč všichni tak chválí život ve Spáleném Poříčí. Velikou zásluhu na tom má i místní Sokol, jehož první ustavující schůze se konala už v roce 1892.

Stejně tak má velikou zásluhu na dění ve Spáleném Poříčí místní SDH, jehož je velitelem pan Karel Holub, který se pochlubil 136. výročím sboru. Pak jsme se podívali do zbrojnice na novou a starou Tatru a hlavně si povídali o životě hasičů. Pozornosti ale neušel ani fakt, že pan Holub má v dobrém slova smyslu na svědomí i další akce pořádané pod hlavičkou sdružení Salomena...

Zámek Spálené Poříčí má na svých dveřích zámek odemknutý…

Jestli jsme se na chvíli před vstupem do zámeckého parku zastavili, tak ne proto, že by byla vrata zamčená, ale abychom měli čas se rozhlédnout a vstřebat dojmy z historické stavby v samém centru Spáleného Poříčí stojící. Renesance, baroko a romantické cimbuří – tyto styly ovlivnily vzhled zámku, do něhož pozvolna vstupujeme, takže si stihneme prohlédnout znaky Vratislavů z Mitrovic a manželky Adama Vratislava Salomeny Kocové z Dobrše. Novogotická věž pochází z devatenáctého století a na konci století dvacátého symbolicky dohlížela na rekonstrukci.

Logo|foto:Český rozhlas

Zámek veřejnosti nabízí výstavní prostory, koncertní sál s původním restaurovaným stropem a historická fakta o svatovítském pokladu. Ovšem nejen zámek, ale i jeho park má co nabídnout. Jeho současná dispozice je ze 17. století a najdeme zde řadu vzácných dřevin.

Kromě všeho jmenovaného zámek slouží především vzdělávání. Sídlí zde Církevní střední odborná škola, kterou vede ředitelka paní Jana Černíková, která nás přijala v ředitelně s krásným výhledem do parku.

Jaká je budoucnost Spáleného Poříčí?

Zdá se, že všichni ve Spáleném Poříčí oslovení žijí pro budoucnost svého města. Jaká bude, asi záleží na dětech, které dnes svým konáním ovlivňují. Posledním místem, kam se v rámci magazínu U vás doma vypravil náš mikrofon - byla místní základní škola, kterou vede pan Jiří Šeffl. Vzhledem k tomu, že jde o školu takzvaně „stonožkovou“, tedy školu, která už na dvacet let pomáhá Hnutí na vlastních nohou Stonožka, což doslova znamená, že děti vyrábějí různé drobnosti a obrázky, prodávají je a za utržené peníze pomáhají například dětem ve válkách (tato škola už pomohla částkou převyšující 300.000 korun), je vidět, že ve Spáleném Poříčí jsou odpovědnými vůči svému městu nejenom dospělí občané, ale také jejich děti, jejichž odpovědnost přesahuje hranice republiky.

Spálené Poříčí není velké město, přesto mají místní velké možnosti. Děti mají ZŠ, středoškoláci střední školu, obdivovatelé umění galerii, obdivovatelé architektury zámek, senioři příjemný dům s pečovatelskou službou, milovníci jídla a pití příjemné restaurace, turisté báječné ubytování. A všichni dohromady krásnou okolní přírodu. A to jsme toho hodně nejmenovali, což nevadí, protože to na vlastní kůži můžete poznat sami. Stačí si do Spáleného Poříčí vyjet na výlet.