Eva Klausnerová: Voda Miroslava Buriánka

Ze čtyř mocných živlů naší planety je nejvíce opěvovaná voda. Inspiruje básníky, malíře, sochaře i hudebníky a také v národních písních teče voda, vodička. Plzeňský rozhlasový režisér Miroslav Buriánek se k těmto umělcům přidal, ale nečekaným způsobem. Pominul horská jezera, bystřiny i studánky a připravil pořad o vodě ukryté pod našima nohama, která je kalná, zapáchá a jejíž tok provázejí krysy. Věrný své experimentální tvorbě stvořil dokument: Cesta vody odpadní, aneb rozhlasové leporelo ze světa stok, kanalizací a čističek a black metalového pekla. Tím posledním se myslí hudební soubor, který jednotlivé scén provází.

Možná každý neví, že Plzeň patřila v péči o kanalizaci už ve středověku k nejpokrokovějším městům v Čechách. Kratičkou historickou reminiscencí vysílání začíná. Mezi jinými připomíná, že už roku 1895 tu byl jeden z prvních zcela moderních kanalizačních systémů. Jenomže ve 20. století už nestačil. Pan Makoň ze stanice pečující o ohrožené ptactvo vzpomíná, jak Berounka pod kostelem sv. Jiří v 60. letech páchla a byla plná nechutných odpadků. Dneska je však rájem vodních ptáků. Za zdrojem této proměny sestupuje režisér i jeho spolupracovnice Tamara Salcmanová do podzemí.

Mohutný přítok splašků nazval Miroslav Buriánek Niagarou kalů a špíny. Na scénu vstupují vodohospodáři. Český rozhlas Plzeň se seznamuje s náročným způsobem čištění. Rozbory vzorků, praní a lisování odpadní vody, provzdušování, filtrace pískem a konečně usazovací nádrže. V nádržích už voda není černá ale zelená a konečně přestává zapáchat. Do nádrží se vhání čistý vzduch a mikroorganismy, které dokončují obrodu. Voda je plná bublinek, její chemické složení se vrací k normálu a začíná vonět. Zázrak čištění je dokončen a voda vtéká do Berounky pod sv. Jiřím.

Při rozhovoru s vodohospodáři se autoři zeptali, zda na ně každodenní pobyt mezi zápachem a krysami nepůsobí depresivně. A ti odpověděli citátem Platona: Ve starosti o štěstí jiných lidí nacházíme své vlastní. Buriánkův pořad nám otvírá svět, na který raději nemyslíme, ale bez něhož by se nám těžko žilo. I splašky provázejí člověka celou jeho historií a čistírny jsou jedním z vítězství civilizace.