Eva Klausnerová: Štěstí

Na konci roku jsme si navzájem přáli štěstí a zdraví. Jsme zvyklí tyto dvě hodnoty spojovat, i když moc společného nemají. Zdraví je přesně definováno, je to stav, kdy člověka netrápí ani tělesné, ani duševní potíže. Co je ale štěstí? Líza Doolittelová zpívá, že štěstí je celý den ležet a jíst čokoládu. Básník říká, že je to jen muška zlatá. Mnozí doufají, že štěstí se dostaví s výhrou ve sportce. Někdo považuje za štěstí, když se mu narodí dítě, jiný naopak, když se dítě nenarodí.

V jedné staré knize tištěné švabachem je napsáno, že štěstí není žádná lehká věc. Je v nás, jenom v nás a nikde jinde ho najít nemůžeme. Podobné poselství přináší i pohádka o košili šťastného člověka. To onemocněl král a jeho poslové se rozběhli po celé zemi, aby pro něho našli košili šťastného člověka. Dlouho se plahočili marně, všude slyšeli jen stížnosti a nářky. Až jednou v lese viděli dřevorubce, který si při práci zpíval. Řekl jim, že je šťastný. Rád by králi pomohl, ale nešlo to. Byl tak chudý, že neměl ani košili.

Hodně lidí soudí, že ke štěstí nutně patří i zdraví. Bez něho člověk šťastný být vůbec nemůže. Nemyslím, že to je pravda a ani mi to nepřipadá spravedlivé. Kolik je asi lidí, které netrápí ani tělesné, ani duševní potíže? Asi to nebude většina. A co tedy ti ostatní, ti nemohou být šťastní? Třeba vozíčkáři, klienti Tyfloservisu, lidé s chronickým onemocněním, nebo ti, co trpí nemocemi stáří. Nikde není řečeno, proč by i oni nemohli prožívat šťastné chvilky. Člověk, který se nevzpírá svému údělu a vyrovnaně přijímá, co život přináší, dokáže být šťastný i ve ztížených podmínkách. A možná, že má z drobných radostí víc potěšení, než ti, kteří jsou dosud miláčky osudu.

V předsevzetích v roce s nešťastnou třináctkou bychom si měli umínit, že se naučíme hledat štěstí v sobě. Možná to projasní náš život.