Eva Klausnerová: První dáma a hulváti

Všechna česká média v červenci připomínala nedožité osmdesátiny Olgy Havlové. Autoři obdivovali její osobnost, protože byla hrdá, nesmlouvavá a nespoutaná konvencemi. Manželovi dokázala být celý život oporou a statečně čelila útokům, jimž byli bez oddechu vystaveni.

Někteří komentátoři uváděli jako příklad její nezávislosti, že nezůstala až do konce při slavnostním uvedení Smetanovy Libuše v den Havlova zvolení prezidentem. Prý ji to tam přestalo bavit. Opravdu? Divadelnici Havlovou, která odmala chodila s maminkou na pražská představení? Myslím, že to bylo trochu jinak.

Pamatuji si dobře na ten večer, protože všechno přenášela televize. Viděli jsme i záběry z hlavní přestávky. Manželé Havlovi se odebrali do prezidentského salonku. Tam ale Olga neseděla půvabně v křesílku a nepřijímala poklony od zdvořilých návštěvníků, jako kdysi Hana Benešová. Ochranka dosud nefungovala a ani nebyl vypracován nový hradní protokol. Lidem, kteří chtěli pozdravit nového prezidenta a také na sebe upozornit, nic nebránilo, aby vtrhli do salonku jako divá horda. Oháněli se lokty, odstrkávali se navzájem a vráželi jeden do druhého. Paní prezidentovou přirazili ke zdi a ona tam stála přitisknutá ke stěně a držela se jí oběma rukama. Asi věcně odhadovala, který z přítomných gentlemanů ji první srazí na zem a ušlape. Trnula jsem hrůzou, když jsem to sledovala a byla velmi zvědavá, jestli se orvaná a usmýkaná první dáma po přestávce vrátí do lože. Nepřišla a sotva se tomu někdo mohl divit.

Olga Havlová o tom nikdy nemluvila, ale my bychom na tuto trapnou příhodu neměli zapomenout. Měla by být pro nás výstrahou, příkladem, jak bezohlednost a nevychovanost dokáží zničit i nejslavnostnější a nejdojemnější chvíle. Václav Havel ani Olga už nežijí, ale hulvátství, bohužel, nás provází, jak praví naše elity, napříč politickým spektrem při naší životní pouti. Je to jedna z věcí, které by nás měly mrzet a s nimiž je správné něco aktivně dělat.