Eva Klausnerová: Pomluva

Před časem se v našem rozhlase mluvilo o pomluvě. Zkušenost s ní má většina posluchačů a hodně se jich domnívá, že je hlavně projevem závisti. Já myslím, že pomluva má více příčin a mimo jiné i to, že se všichni zajímáme o život svých bližních. Měli bychom si však dávat velký pozor, než začneme něco peprného šířit bez pořádného ověření.

V roce 1962 mě kolegyně z práce udala nadřízeným, protože chtěla mé pracovní místo uvolnit pro svého syna. Mezi odeslanými nesmysly se skvělo i sdělení, že jsem šlechtického rodu. Nebyla to maličkost. I ve zlatých šedesátých se kvůli takovému podezření ztrácelo kvalifikované zaměstnání. Přesto se moje rodina odhalení srdečně zasmála. Můj pražský dědeček byl skladníkem na dráze, a jihočeský dědeček byl rolník, jehož rodiče byli ještě poddanými knížete. Po určité námaze se mi podařilo informaci vyvrátit a bláhově jsem se domnívala, že zmizela ze světa.

Po více než 20 letech v jiném městě, na jiném pracovišti se mě jiná kolegyně zeptala, co všechno budu restituovat. Poněkud překvapena jsem řekla, že nic, že v rodině žádné nemovitosti nebyly. Nevěřícně se na mne podívala a namítla: "Vždyť jste měli zámek." Dneska být šlechtického rodu už protistátní čin není, ale já, bohužel, pořád žádný erb nemám. Přesto se lež drží.

Mou zkušenost potvrzuje i jiná, méně záludná historka. Pomluvu o mně vypustila jedna z mých pražských tet. Vdávala jsem se moc brzy a určitě neumím vařit. Ta dobrá duše to nemyslela zle, jenom sdílela tehdejší přesvědčení, že holka, která studuje, si v domácnosti neporadí. Já jsem ale vařit uměla a tak jsem se všemu mohla jen smát.

Uplynulo 10 let. Už jsme nežili v Praze, už jsme měli tři děti a zavedenou domácnost a přijela nás navštívit rodinka manželova bratra. Vrátili se z procházky zmrzlí a hladoví a já jim předložila jídlo. Švagrová, která se přivdala několik let po mně a mou tetu v životě neviděla, zvolala s plnou pusou: "Ale ona umí vařit!"

Až si v ústraní budete o někom šuškat, dávejte velký pozor, abyste se neblamovali. Pomluva je nesmrtelná a vyřčené slovo, byť by bylo sebehloupější, se nedá vzít zpět.