Eva Klausnerová: Nabalit jak pumpu

Letos v zimě na mnoha místech popraskalo vodovodní potrubí a hodně lidí z toho bylo nešťastných. Přesto bylo možné se v některých případech této velké nepříjemnosti vyhnout. Hned, jak v únoru udeřily mrazy, televize dramaticky referovala, že voda zamrzla i některým chalupářům. Mladá reportérka nemeškala a jela se na nehodu podívat, a kamera nám ukázala dvoreček, bezradného pána i postiženou pumpu. A já jsem nevěřila svým očím.

Venkovské pumpy samozřejmě znám a mnohokrát jsem na dvorech svých strýčků a tetiček z nich vodu pumpovala. Pamatuji si, že bývaly z ozdobné litiny, modře nebo zeleně natřené, a že jsme je my, městské děti, milovaly. V zimě se ale jejich barva rozeznat nedala, protože je každý hospodář pečlivě obaloval senem, slámou, pytlovinou a omotával provázky. Aby jim mrazy neublížily, musely být zkrátka nabalené jako pumpa.

Pumpa z hladkého kovu na obrazovce stála v těch mrazech bez jakékoliv ochrany a vypadala jako nahá. Čekala jsem, kdy se reportérka zeptá, proč není opatřena nějakou izolací, ale ji to ani nenapadlo. Ani ona, ani chalupář takovou banální věc nevěděli.

Možná bychom se měli bát, že ve věku virtuální reality lidé z měst úplně zapomenou na všechny zkušenosti a dovednosti svých předků. Momentálně je nepotřebují a zabíhá to do čím dál větších absurdit.

Před několika lety jsem na začátku září viděla skupinku dětí, ještě v letních tričkách, jak v parku namáhavě dolují z pichlavých skořápek ubohé bílé kaštánky. Zeptala jsem se, proč to propánakrále dělají a ony mi vysvětlily, že je zítra musí přinést do školy, protože je budou malovat. Kaštany a jeřabiny se ve školách malují každý podzim, ale ne když je ještě kalendářní léto. Bylo to další vítězství člověka nad přírodou, které se moc nepovedlo.

Pak jsem se dočetla v jednom ženském časopise ve sloupku moderního vaření, že syrovátka je podmáslí. Jsou to prý dva názvy pro jeden produkt. Jen jsem zalapala po dechu.

Dnešní doba se překotně vyvíjí a nikdo nepotřebuje rady od starších lidí. Shromážděné zkušenosti i znalosti, nabyté dlouhým vývojem, upadají v zapomnění, protože bezpečný a pohodlný život nám zajišťují přístroje, které jsou čím dál dokonalejší. Ale můžeme si být jisti, že budou vždycky bezchybně fungovat ? Kdyby cokoliv z těch složitých věcí náhle selhalo, budeme my, suveréni, na tom hůře, než byli naši primitivní předkové před vynálezem parního stroje.