Eva Klausnerová: Buržoazní nacionalismus versus vlastenectví

První republika učila školáky milovat vlast. Všichni znali boj československých legionářů, zásluhy prezidenta Osvoboditele i touhu rodičů a prarodičů po demokracii a svobodě. Roku 1939 se ale všechno změnilo. Masaryk, Beneš i legionáři byli zakázáni, naši králové vlastně nebyli naši a najednou jsme byli národem bez dějin. Bohužel, vše pokračovalo i po Vítězném únoru, kdy naše historie byla zredukována hlavně na boj dělnické třídy. Vlastenectví nezmizelo, ale bylo rozděleno na dobré a špatné. Prostá láska k rodné zemi byla špatná a jmenovala se buržoazní nacionalismus. Správná byla láska k světovému proletariátu a hlavně a především k Sovětskému svazu.

Buržoazní nacionalismus byl krutě trestán, ale také nám jeho definice přinášela mnohá překvapení. Například když jsem byla na zájezdu v SSSR, nemohla jsem si nevšimnout, jak školní třídy stojí pod sochou Petra Velikého a zbožně naslouchají vypočítávání jeho zásluh. Jak obdivují carevnu Kateřinu a pláčou při vyprávění o mongolském obléhání Vladimiru. Bylo jasné, že dějiny jim nikdo nebral a zpochybňování všeho, co se v minulosti událo, bylo vyhrazeno jen sovětským satelitům.

Další překvapení mě čekalo, když jsme se konečně z ruského objetí vyprostili. Změnilo se skoro všechno, ale odpor k buržoaznímu nacionalismu jel dál ve starých kolejích. Mladí komentátoři se v obrozených novinách jako čert kříže báli, aby neupadli v podezření, že s ním mají něco společného. Když nemohli po anglickém vzoru tepat český kolonialismus, znectili vše ostatní, co se u nás událo. Za protektorátu jsme málo trpěli, žádný český muž nezdvihl zbraň proti nacistům, po válce jsme se zachovali ošklivě k nevinným německým spoluobčanům a roku 1946 jsme všichni volili komunisty, čímž jsme si sami zavinili ruskou nadvládu. Trvalo 20 let, než tyto výmysly historici vyvrátili, ale mnozí lidé je papouškují dodnes.

Slovu vlast se média stále vyhýbají. Zřejmě se jejich tvůrci obávají, aby se nestali Hitlerem. Nějak se přitom vytrácí, že nacismus byla ideologie nadřazenosti a nenávisti. Čeští vlastenci, od Husa přes Komenského až k Masarykovi, chtěli snášenlivost, spravedlnost a svobodu svědomí. A za lásku k takové vlasti se člověk stydět nemusí. Ostatně vždycky budeme součástí vlastní rodiny a vlastní země. Zformovaly nás a budou s námi až do konce našich dní. A abychom plivali sami na sebe opravdu není nutné.