Eva Klausnerová: Abychom krutým způsobem nemuseli poznávat...

2. květen 2014
Publicistika

Kultura. To je v Plzni v souvislosti s příštím rokem, kdy by se měla stát Evropským hlavním městem kultury, frekventované téma. Ovšem lidé dnes dávají přednost jídlu, uvažuje ve svém fejetonu Eva Klausnerová.

Česká televize denně po 20. hodině vysílá pořad Hyde Park. Pozvaným hostem bývá politik, vědec nebo kulturní pracovník a lidé mu mohou klást otázky telefonem nebo písemně. Nikdo nestihne zodpovědět všechno, ale zaslané dotazy a připomínky kolují u horní hrany obrazovky.

21. března byl hostem dr. Franz. To je ten velmi nadaný, velmi vzdělaný a velmi tetovaný pán, který dnes pracuje na ministerstvu kultury. Pokud diváci neodbíhali od tématu, diskutovalo se o kultuře. Současně jsme si mohli nahoře číst, že na kulturu je škoda vyhazovat peníze, že se lidé potřebují hlavně najíst a mít se dobře, a že nikdo nemůže čekat, že v současných existenčních starostech bude někoho zajímat kultura.

Člověka nemůžeme zredukovat jen na dobře nakrmené tělo

Vybavila se mi léta mého dospívání v protektorátu Böhmen und Mähren. Německý teror, strach o život, nedostatek jídla a všeho, co se potřebuje k běžnému životu. A právě v tom času nouze byly plné divadelní a koncertní sály a zájem byl i o vystoupení divadelních ochotníků, lokálních pěveckých sborů, loutkářů a škol. Lidé nacházeli v kultuře útěchu i naději a také ztracenou hrdost a posílení pospolitosti. A byly plné i kostely, ve kterých se i nedávní ateisté modlili za ochranu země a konec útisku.


"Hrozné, když Bůh neúrodou a morem trestá přísně,
však ze všech trestů největší,
když národ nezná písně".

Vítězslav Hálek

Ještě krajnějším příkladem jsou koncentrační tábory. Je známo, že v Terezíně se tajně hrálo divadlo, a že každou roli muselo nastudovat vždy několik lidí, protože nikdo nevěděl, kdy bude muset nastoupit do dobytčího vagonu a odjet kamsi na východ. Vězňové si také navzájem půjčovali knihy, navzájem se učili básně, které si zapamatovali a společně zpívali.

Umění jde s námi od počátku a neznáme žádný národ, který by dokázal žít bez něho. „Hrozné, když Bůh neúrodou a morem trestá přísně, však ze všech trestů největší, když národ nezná písně,“ napsal Vítězslav Hálek a ta slova platí dodnes. Lidé okoralých a lakotných duší by měli doufat, že jejich poklidný život nezvrátí nějaké neštěstí. Aby pak krutým způsobem nemuseli poznávat, že člověka nemůžeme zredukovat jen na dobře nakrmené tělo.

autor: Eva Klausnerová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.