Dvojí pravda

27. srpen 2009

Publicistika

Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

S koncem letních prázdnin nenastane pouze začátek školního roku, ale v karlovarském regionu také jedna změna, která rozdělí veřejnost na dva tábory. Od 1. září bude kraj proplácet návštěvníkům lékáren regulační poplatky. Tématu se věnuje v komentáři Lubomír Stejskal.

Někdo má, někdo nemá, praví se v jedné televizní reklamě. Tento slogan můžeme v obecné poloze vztáhnout i na nově zavedené opatření Karlovarského kraje. Někdo proplácení regulačních poplatků schvaluje - podle zásady "každá koruna dobrá". Jiný zase kritizuje jako zbytečné mrhání veřejnými penězi. Ovšem bez ohledu na naše politické postoje má tato věc ještě jednu dimenzi, která musí zajímat každého, kdo se bude o vrácení poplatků ucházet. Pokud totiž jeden centrální úřad v Praze zavede nějaké platební opatření, které se jiný úřad na úrovni kraje rozhodne kompenzovat, neobejde se to bez patřičného nárůstu byrokracie.

Regulační poplatky|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

Kdo tajně doufal, že mu bude třicetikorunový poplatek nebo jeho násobek vrácen jednoduchým způsobem, nejlépe přímo v lékárně, bude zklamán. Proplacení poplatku je dar kraje občanům a jeho získání je až výsledkem procedury, která zahrnuje několik kroků a podmínek. Ty obsahují na prvním místě vyplnění žádosti, jejíž formuláře by měly být k dispozici ve všech lékárnách. Žádost je nutné zaslat nebo dopravit do podatelny Krajského úřadu, a to nejpozději do tří pracovních dnů. Zájemce o dar musí mít dále zřízený bankovní účet a v lékárně nesmí zapomenout požádat o vydání dokladu potvrzujícího zaplacení regulačního poplatku. Dále musí vědět, zda, podle věkové kategorie, nepřekročil stanovený limit 5000 nebo 2500 korun. Nemluvě o tom, že na dobu až deseti let dává kraji souhlas se zveřejněním osobních dat uvedených na žádosti, přestože současné opatření bude platit zatím pouze do konce letošního roku.

Zde se opět dostáváme k myšlence obsažené v úvodnímu sloganu: pro někoho může být popsaná procedura maličkostí, pro jiného, zejména starší občany, kteří jsou obecně vzato nejméně zdraví, nejméně bohatí a nejvíce potřební, nepříjemnou komplikací. Ano, i takovouto byrokratickou podobu plnění předvolebního slibu týkajícího se vracení regulačních poplatků musíme zahrnout do celkové debaty na toto téma. Jeho stoupenci budou jistě argumentovat tím, že jinak to prostě nejde. Nejspíš budou mít pravdu, neboť byrokratizace naší společnosti došla až příliš daleko. Naději ze začarovaného kruhu nabízí už jen zdravý rozum. Připomíná jinou pravdu: čím méně třicetikorun bude vráceno plátcům regulačních poplatků, tím více milionů zůstane v krajské pokladnici na něco možná podstatně užitečnějšího. Rozhodnutí je na každém z nás.