Dvojí pohled na důvěru

17. červen 2010
Publicistika

V obou krajích na západě Čech byli do Poslanecké sněmovny zvoleni také oba hejtmani. Milada Emmerová v plzeňském a Josef Novotný v karlovarském regionu. Důvěra, kterou je občané poctili, však vyvolala otázku, zda si obě osobnosti mají podržet vedle poslaneckého také hejtmanské křeslo. Nad rozhodnutím obou politiků se zamýšlí Lubomír Stejskal.

Milada Emmerová a Josef Novotný mají několik věcí společných. Do sněmovny byli vysláni voliči sociální demokracie. Obdrželi od nich, každý ve svém kraji, nejvyšší počet
preferenčních hlasů. To je vyneslo do čela krajské výsledkové listiny ČSSD. Plzeňská hejtmanka tak postoupila na první z osmého místa, její karlovarský kolega dokonce z třináctého. Jak ale tuto důvěru interpretovat?

V zásadě dvojím způsobem. Buď tak, že občané chtějí, aby dotyčný regionální politik vykonával i nadále obě funkce. S tím, že v Praze pro kraj ledacos prosadí. Anebo si přejí, aby se z nějakého důvodu postu hejtmana vzdal, třeba proto, že – řečeno v nadsázce – na kraji je ho škoda. Nabízí se i třetí možnost: že občané volí hejtmany vlastně jen proto, že jsou mediálně hodně na očích. Přidělují jim preferenční hlasy a jejich příjemci pak řeší bolehlav, co si z takovou přízní počít. Ať tak či onak, je na posouzení každého hejtmana, který byl s výraznou převahou sympatií zvolen do parlamentu, aby se sám rozhodl. Ačkoli Milada Emmerová krátce koketovala s myšlenkou, že si obě funkce ponechá, nakonec usoudila, že se postu první dámy kraje vzdá. Důvěru občanů vnímá tak, že ji zavazuje k tomu, aby volila funkci poslankyně. Naproti tomu karlovarský hejtman Josef Novotný se rozhodl, alespoň do podzimních komunálních voleb, že zkusí zvládnout obě funkce. Také on argumentuje závazkem, ovšem poněkud jinak než Milada Emmerová. Nikoli nelogicky prohlásil: „Lidé věděli, že jsem hejtmanem, a přesto mě kroužkovali. Jejich důvěru zklamat nehodlám.“

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

Mají být preferenční hlasy přidělené kandidujícím hejtmanům, kteří nejsou v době voleb poslanci, vzkazem od voličů, aby si ponechali oba posty, anebo aby ten hejtmanský opustili? Jasná otázka, žel bez jednoznačné odpovědi. Josef Novotný na obhajobu svého rozhodnutí připomíná to, co všichni víme. Že někteří poslanci byli zároveň ministry a někteří senátoři stáli či stojí v čele radnic a magistrátů velkých měst. Tak proč by hejtman nemohl být členem sněmovny? Především proto, že mu to nezakazuje zákon. Kdyby existoval, vyjádřeno lidově, nebylo by co řešit. Za současné situace je o to víc na voličích, aby si svého hejtmana ve sněmovně v dobrém slova smyslu pohlídali. A při nejbližších volbách mu předložili účet. Ostatně, dokud nebude zákonem upraven souběh těchto funkcí ve prospěch jedné z nich, nic jiného těm, kdo nerezignovali na občanskou angažovanost, ani nezbývá.

autor: Lubomír Stejskal
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.