Důchodkyně z Vysočiny
Jsou legendární postavy Plzně, o kterých kolují historky, a přitom o těchto lidech skoro nikdo nic pořádného neví. Na jednu takovou osobnost vzpomíná v následujícím fejetonu Radek Diestler. Čte Roman Stupka.
Slyšeli jste někdy o Janštejnu? Pokud ne, není divu. Je to obec malá, při vší úctě nepříliš významná a povýtce zastrčená. Leží v koutě jihlavského okresu, na kraji rozlehlých lesů, kterým vévodí Javořice, Everest Vysočiny. Vizuálně nepříliš působivá ves, tvořená z větší části bytovkami, vyniká sklárnou a protilehlým hostincem se sbírkou hokejových dresů na zdi a chutným Regentem na čepu.
De iure to vlastně žádná obec není. Janštejn patří pod Horní Dubenky, obec, která vyniká snad jen tím, že v ní sice není hospoda, zato však pivovar. Pak také pohnutou historií tajných evangelíků v době pobělohorské. A nakonec pozoruhodnými vazbami na Plzeňsko, o kterých - dostávám se k meritu věci klopotně, ale neuhýbám - bude především řeč.
"Odkud máš ty vědomosti, pacholku?" otáže se možná čtenář po vzoru poručíka Duba z klasického díla české literatury. Poslušně hlásím, že z vlastní zkušenosti. Loni v létě jsme tam byli s přáteli na cestách. O cestách obvykle píši pro účastníky pamětní cestopis. Stejně tak i letos: ověřoval jsem si některé údaje, především kvůli nedalekému hradu stejného jména, rozkotaného nejspíš husity při jejich poznávacích zájezdech na Jihlavsko. A při té příležitosti jsem zjistil věc, na kterou v Janštejně ani v Dubenkách nic neupomíná. V Janštejně se totiž sto let před mou tamní návštěvou narodila Božena Kamenická, nejen nám Zápaďanům známá jako Bába Radnická, Bába Kamenická nebo Bába Tymákovská, snad nejslavnější česká přírodní léčitelka posledních desetiletí.
Bába Radnická, to je také - alespoň pro mou generaci - mýtus. Z dětství si na ní pamatuji jako na tajemnou postavu, která žila někde poblíž, a o které se v mém okolí občas mluvilo, obvykle s trochou nedůvěry, ale zároveň s respektem. Tím, co dělala, jako by do téhle doby vůbec nepatřila.
Když jsem se pak pod vlivem janštejnských odhalení pokoušel zjistit si o ní víc, nevycházel jsem z údivu. Její život obsáhl celé století: často nás fascinuje, když se potkáme s pamětníky první republiky, a považujeme je div ne za relikty ztraceného světa. A tady ještě před deseti lety žil někdo, kdo prožil většinu mládí za Rakouska-Uherska.
Její osud, to je námět na román, film, cokoli. Zároveň se ale - jak už to tak chodí s lidmi, kteří zemřeli na prahu internetového věku - o nich nedozvíte víc než pár dat a historek, které kolují v několika vzpomínkových textech nebo článcích o Radnicích, kde strávila většinu života. Na internetu je k nalezení jeden jediný rozhovor, který vznikl dva roky před její smrtí v Plzni na Petrohradě, kde strávila poslední čtvrt století života.
Co se tedy ví? V kostce řečeno: že v roce 1926 absolvovala kurs přírodního léčení v České Lípě. Že po Mnichově právě z Lípy odešla do Radnic, kde žila do roku 1950 a odkud se na patnáct let odstěhovala do Tymákova. Pak obvykle následuje příběh předčasně zesnulého syna, adoptovaných dětí, a dlouhá řada lidí z celého světa, kterým pomohla, včetně tuzemských celebrit a dvou prezidentů. A série neuvěřitelných historek, dokládajících neuvěřitelné schopnosti té neuvěřitelné ženy.
Trochu mne to mrzí. Západ Čech, prostor osídlený dost racionalistickými jedinci, je na podobné zjevy pozoruhodně bohatý. Ostatně páter Ferda, druhý význačný přírodní léčitel, působil také v našem kraji. A zatímco o něm alespoň existuje pár spisů, o Boženě Kamenické nic. Vidím tady dluh, deficit, říkejte tomu, jak chcete.
Ale možná se pletu. Možná, že Bába Kamenická má zůstat mýtickou postavou, obestíranou sítí legend, sítí tím hustší, čím víc pamětníků odejde za ní. Nevím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
