Dolů z koní!

"Pětiletým vládnutím jsme tak trochu zpanštěli", přiznal ministr vnitra a náš nejoblíbenější politik Stanislav Gross minulý pátek a dále dodal "musíme dolů z koní, mezi lid". Mluvčí vlády Anna Veverková pak připojila vysvětlení k naplňování tohoto pokynu samotným předsedou vlády Vladimírem Špidlou, který se vydal do západních Čech, když řekla, že chce vidět a poznat, jak žijí normální lidé. Bylo by laciné spekulovat o tom, zda se vydal na cestu pěšky chalupu od chalupy, ale pokud to posuneme do nepříliš komplikované roviny filozofické, otázka na náplň cesty jednoho z takzvaně čerstvě pěších politiků na místě je.

Nápad Stanislava Grosse a jeho povel k sesednutí z koní má nepolitickou poetiku a dobře se poslouchá. Kazem na tom postupu je fakt, že přichází až nyní. Na propad popularity jinak velmi citliví politici dokládají pravdu o svém zpanštění i délkou té doby, po kterou jim byly přibývající antipatie voličů lhostejné. Teď už to začíná být velký problém, takže dolů z koní. Jenže kam? Mezi normální lidi? To u ministra vnitra, natož u předsedy vlády půjde špatně, dokonce to není možné. Nebo se budou členové vlády potulovat bez bodyquardů mezi fabrikami, zajdou sami do provozů, do samoobsluh a do škol? Nejde to, protože kamkoli se hnou, všude se na ně budou mile usmívat. Může se stát, že by narazili i na otevřený projev nesouhlasu s vládní politikou, ale k tomu asi dojde jen výjimečně; lidé u nás mají už od středověku z vrchnosti respekt větší, než si vrchnost zaslouží.

Logo|foto:Český rozhlas

Sesedání z koní tedy přichází opožděně a to o několik let. Ale dlužno připomenout, že tento povel by měl být respektován parlamentem celým. Jestli jsou ve sněmovně a v senátu někteří dosud nezpanštělí, neuškodí ani jim to protažení těla i ducha normální nechráněnou a nesněmovní ulicí. Povel přichází s prodlením u nás českolidským; jako se na plzeňském obchvatu muselo zabít pár lidí, aby se začalo jednat, například. Přichází Grossův povel sice pozdě, ale to proluku citu k "normálním" lidem pánům ti normální lidé rádi odpustí, pokud nebude povel pouze alegorickým gestem, pokud se jen tak nepláclo do sklenice vody, pokud je to upřímné. I kdyby ale bylo, mrazí zde jiná věc: jestliže totiž máme vládnoucí politiky tak neprozíravé, že řeší až maléry, a zatím tomu tak je i v řadě jiných průšvihů, chybí jim prozíravost. A to už není pouhá vada na kráse, to je absence základních předpokladů dobré vlády. Snad se mezi normálními lidmi politici o prozíravosti něco dovědí. Normální občané totiž prozíraví být musí. Možná toho se teď, vlastně už nedlouho před dalšími volbami, politici v sedlech lekli.