Devatenáct zastavení bez památníku
Zatímco severočeský Litvínov zaznamenal letos hodně dramatický sedmnáctý listopad, a ani pražská Národní třída nebyla toho dne místem pouze pietní vzpomínky, v Karlových Varech si hrstka nejvěrnějších připomněla sametovou revoluci už tradičně komorním způsobem. Na místě byl i Lubomír Stejskal, kterého setkání na Masarykově pěší zóně inspirovalo k napsání následujícího komentáře.
Také Karlovy Vary mají, stejně jako jiná města v regionu, svoji novodobou tradici vážící se k 17. listopadu. Lidé, kteří ctí odkaz sametové revoluce, se v Den boje za svobodu a demokracii každoročně scházejí na pěší zóně pojmenované po prvním československém prezidentovi Tomáši Masarykovi. Pakliže mottem tehdejších změn bylo heslo - dnes často vysmívané - vyjadřující přesvědčení, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, pak je třeba po pravdě přiznat, že účast na těchto setkáních bývá mizivá. V minulých letech si o páté odpolední přišlo zavzpomínat sotva pětadvacet pěšáků a kormidelníků karlovarského dějství sametových událostí.
Letos jich bylo asi třikrát více - a to je jistě povzbudivé. Méně povzbudivé ovšem je, že naše největší lázně stále nemají důstojný památník věnovaný 17. listopadu, který by byl v souladu s jeho dějinným významem. Hrstka věrných pak řeší dilema, kde zapálit svíčku - zda na parapetu výloh přilehlých obchodů, čehož jsme byli svědky v minulosti, nebo - jako letos - na kruhovém obrubníku kolem jedno z vysázených stromů. Také tato skutečnost, stejně jako počet přítomných, kteří rok co rok představují pouhý zlomek těch, kdo na stejném místě před devatenácti lety zvonili klíči, o mnohém vypovídá. Je jistě věcí každého svobodného občana svobodné země, jak 17. listopadu v 17 hodin naloží se svým volným časem. Nutit kohokoliv k účasti na sametovém vzpomínkovém setkání je z principu nepřípustné. Zde více než jinde musí platit zásada "nejsme jako oni" - rozumí se jako komunisté, jejichž praxe dobrovolně-povinné přítomnosti na oslavách svátku práce či bolševického převratu v Rusku byla jedním z důvodů, proč drtivá většina obyvatel Listopad 89 podpořila.
Takto tolerantní bychom ovšem neměli být ve vztahu k demokraticky zvolenému vedení karlovarské radnice. Je příznačné, že i po devatenácti letech nám znovu mohou být dobrou inspirací studenti. Myšlenkoví pokračovatelé těch, kdo hráli klíčovou roli během sametové revoluce, žádají v těchto dnech politiky o dárek na příští rok - k 20. výročí změny režimu. Obsahovat by měl regulaci lobbingu, zmenšení politického vlivu na jmenování mediálních rad, skutečné omezení poslanecké imunity a odstranění praxe takzvaných legislativních přílepků během procesu tvorby zákonů. Rovněž karlovarští občané by podle stejného vzoru mohli požadovat od vedení města malý dárek. Aby se při vzpomínce na dvacáté výročí sametového listopadu sešli nikoli u obrubníku kolem stromu na pěší zóně, ale u důstojného památníku připomínajícího historickou událost, která změnila život nejen jim, ale také těm, kdo mají pravomoc o udělení tohoto dárku pozitivně rozhodnout. Mohl by to být i námět k zamyšlení pro nově zvoleného karlovarského primátora Wernera Hauptmana.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
