Dějiny bez návratu
Vzpomínkový měsíc listopad se zvolna chýlí ke konci a s ním i naše publicistické příspěvky věnované jubilejnímu výročí sametové revoluce. Následující ohlédnutí za uplynulými dvěma desetiletími připravil Lubomír Stejskal.
Slyšeli jsme tu otázku v poslední době opakovaně. Opravdu jsme nemohli být za těch dvacet let dál? Kolikrát už nás zaměstnala představa, že odpověď by mohla být kladná. Tedy, že jsme mohli být dál. Ale nejsme. Navíc se nabízí srovnání s někdejším západním Německem. Na jakou úroveň prosperity se dostala Spolková republika v pětašedesátém roce, dvacet let po válce? A jak jsme na tom my, občané České republiky, letos? Dvě dekády po sametovém převratu. Kapitalistická část Německa byla už tehdy, v polovině 60. let, vnímána jako téměř ráj na zemi. Jsou dnes - slovy národní hymny - alespoň zčásti zemským rájem na pohled také české země?
Buďme upřímní: ráj jsme zde za dvacet let nevytvořili. Ale dobrým místem k životu Česká republika bezpochyby je. Vyplývá to z tabulky nazvané Prosperity Index, který zpracoval londýnský Legatum Institute. Ten zkoumá úroveň blahobytu a duševní pohody ve více než stovce zemí světa. Dvacet let po listopadu 89 obsadil český stát 25. místo. Z postkomunistických zemí je před námi pouze Slovinsko, všechny ostatní jsou hodnoceny hůře. Jenom pro úplnost: Německo je čtrnácté. Výsledek této studie prosperity můžeme chápat jako svého druhu vysvědčení toho, kam jsme na cestě od totality k demokracii a tržní ekonomice dospěli. Po pravdě řečeno, není to zase tak špatná klasifikace. Přichází ovšem do zvláštní atmosféry, kdy my sami ani pořádně nevíme, jestli dvacítku polistopadových let oslavovat nebo spíše kritizovat. Správná je rozumná míra obojího, protože vedle nesporných úspěchů došlo i na chyby a draze zaplacené omyly. Důvod je víc než prostý. Po revoluci nebyli našimi bližními, a ni ani politiky, andělé z ráje. Byli to zase jen chybující a omylní lidé. A ne všichni měli pouze čestné úmysly.
Navzdory tomu můžeme konstatovat: ty dvě dekády nebyly vůbec špatné. Vlastně byly dobré. I když - mohly být ještě lepší. Ovšem jen za předpokladu, že bychom dvakrát vstoupili do stejné řeky a nápravou předchozích špatných rozhodnutí udělali reparát. Bohužel život ani historie nám takovou šanci nikdy nenabídne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
