Dagmar Ruščáková: Alpské louky
Dívám se s něhou na svoji malou skalku. Mám ji už několik let, mezi pískovcovými kameny roste několik druhů skalniček. Je to půvabné zákoutí, ale… Alpské louky to opravdu nejsou!
V Alpách jsem byla v životě několikrát, v létě i v zimě, ale nikdy v době kvetoucích vysokohorských luk. Až letos v červenci jsme před vytrvalým deštěm v severní části Alp utekli do Dolomit a já konečně na vlastní oči viděla to, po čem jsem toužila už kdysi dávno, když jsem poprvé četla knížku Heidi, děvčátko z hor. Koberec různobarevných alpinek v jejich přirozeném prostředí.
Čtěte také
Dolomity jsou turisticky velmi přívětivé hory, protože působivé skalní štíty se vypínají z pořád ještě dostupných křídových kopců. To znamená, že i méně zdatný turista se může vyvést až do nějakých dvou tisíc metrů nad mořem a tam si potom chodit po poměrně schůdných cestách a pěšinách - s divokými horskými štíty na dosah. A s kvetoucími loukami pod nohama!
A tak se stalo, že jsem s bezdechým úžasem koukala stejně často do kraje jako na zem. Zatímco můj muž fotil se velkým foťákem úchvatné výhledy, já se stejně často krčila v trávě a fotila kytky. Pojmenovat jsem jich byla schopná sotva polovinu, ale nijak to nezmenšovalo moje nadšení.
Když jsem se na jednom z výletů uvelebila ve stínu, v koberci lučních květů kousek nad úzkou stezkou, věděla jsem, že je to nejspíš nejhezčí okamžik našeho dolomitského toulání. Seděla jsem pod malou, větrem ošlehanou borovicí, kolem mě kvetlo všechno to různobarevné kvítí, a z osamělého údolí hluboko pod mýma nohama se nesl zvuk zvonců popásajících se krav.
Byla to chvíle dokonalé radosti, na kterou nezapomenu
A tak vám přeju, aťsi tohle léto také podobnou radostnou chvilku zažijete. Však se taková vzpomínka hodí - třeba za studených zimních nocí.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Neviditelná motivace
Dívali jste se někdy na psa, svobodně běhajícího po louce nebo v lese? Obvykle nezvedne čumák od země a absolutně soustředěný se pohybuje po velmi podivných drahách.
-
Dagmar Ruščáková: Pojmy a dojmy
Kdysi se tomu říkalo tichá pošta. Na začátku je nějaká informace, možná i pravdivá, která se sdílením může pokřivit až ve svůj pravý opak.
-
Dagmar Ruščáková: Domove, sladký domove
Podmínkou sladkého toulání světem i životem je bezpečný domov. Na tuto poněkud překvapivou pravdu jsem přišla někdy před dvaadvaceti lety, když jsem se snažila na T...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.