Cyklostezky
Cítíte se jako chodci diskriminováni? Eva Klausnerová tedy tenhle pocit rozhodně má. A dokonce si myslí, že někdejší utiskovaný bratr chodce se už také pomalu přidává na stranu utlačovatelů. Kdo to je se dozvíte v komentáři Evy Klausnerové:
Cyklisté byli dlouho vytlačováni z veřejného prostoru, ale to se naštěstí změnilo. Jízda na kole se stala módou, obchody se předhánějí v nabídkách správného vybavení a města budují samostatné trasy pro kola.
V západní Evropě mají kolaři vyhrazený prostor už dlouho. Nejen v Mnichově ale třeba i ve Výmaru jsou cyklostezky oddělené živými ploty od chodníků i od jízdní dráhy. Cyklisty tam nenapadne motat se mezi auty a ani chodci nemají důvod vstupovat do hájemství kol. V naší zemi je ale situace poněkud odlišná.
Nedávno Eliška Hřebenářová upozornila v Plzeňském deníku, že kolař nesmí jet po chodníku a chodec nesmí do cyklistické dráhy. V obou případech jim hrozí pokuta 2 000 Kč. Kolaři si oprávněně stěžují, že se jim na vyhrazených místech chodci pletou do cesty, ale pro ty je dobrá rada drahá. V mém okolí se např. cyklostezky pořizovaly tak, že se normální chodník podélně přepůlil bílou lajnou a na jednu polovinu byl namalován symbol jízdního kola. K chůzi často zbyla jen užší půlka, navíc přerušovaná sloupy veřejného osvětlení. Když tam jdou proti sobě dvě ženy s taškami, nemají možnost se jedna druhé vyhnout. Docela se těším, až se tu za vstup za bílou čáru začnou vybírat pokuty. Stejně jsou ale na tom i cyklisté jezdící běžně po chodnících, bez ohledu na to jaké tam je značení. Pokud mají na vybranou jen mezi bezohlednými motoristy či bezbrannými chodci, je jasné, jak se rozhodnou.
Zdálo by se, že na rozdíl od měst je v přírodě všechno jednodušší. Kateřina Vitvarová v Respektu popisuje, jak se staví cyklostezka v lese. To se na vytyčené trase obnaží kořeny stromů a překryjí dovezeným kamením. Na ně se pak nahrne půda. Takové stezky unesou i kola, aniž by stromy trpěly. Leč staví se jich málo a lesníci proti horským kolům spíše protestují. Vadí jim, že jezdí cestou necestou, narušují půdu i vegetaci a plaší zvěř. Nezřídka také lekají lidi na poklidných lesních procházkách, řítí se kolem nich bez výstrahy a snadno mohou způsobit neštěstí.
Nové stresové situace nastaly i v klidových pásmech okolo měst. V Sušici např. pěší zóna pod stromy podél Otavy se stala spíše závodním terénem pro bicykly a kolečkové brusle. Vše je promíchané do jednoho chumlu a chodci nevědí, kam dřív uskakovat.
Dříve byli pěšáci i cyklisté utiskovaní společně. Dneska si kolaři polepšili, ale státní správa tak mnohdy činí na úkor chodců. To jistě nikdo nechtěl, ani nečekal a sotva se dá říci, že by to bylo spravedlivé.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
