Čtvero ročních období
Shodujeme se, že něco jako národní povaha neexistuje. Přesto ale víme, že se národy od sebe liší. Určitě jsou jedním z důvodů rozmanité klimatické podmínky. O těch je také dnešní zamyšlení Evy Klausnerové.
Při chůzi po pěšinách mezi zrajícím obilím si nerada připouštím, že léto je vlastně krátké. Kolem cestiček kvetou červené vlčí máky, žluté lnice a modré čekanky, je slyšet zpěv ptáků, vítr je vlahý a obloha modrá, a všechny ty barvy a zvuky jakoby nikdy neměly pominout. Jenomže pominou. Krajina zešedne, vítr bude řezavý, ze skříní opět vytáhneme zavržené bundy a pletené šály a rozloučíme se s pocity otevřenosti a volnosti.
Střídání ročních období patří k našemu životu jako vzduch a nemůžeme mu uniknout. V našich zeměpisných šířkách se lidé museli naučit pilně pracovat, předvídat a šetřit, protože jinak by zemřeli hlady. Všichni víme, že příchod mrazu a tmy je neúprosný, a že se zima každého zeptá, co dělal v létě. Proměny počasí nás také donutily k přizpůsobivosti, která se stala naší druhou přirozeností.
Život našich předků se pohyboval v pravidelných kruzích vymezených proměnami ročních dob. V kalendářích je znázorňovaly především znaky zvěrokruhu. Provázely je dřevořezy a později mědirytiny připomínající činnosti, charakteristické pro střední Evropu. Nebyly to však církevní svátky a lidové slavnosti, jak by se zdálo dnes, ale něco docela jiného. Ke Skopci a Býku patřili sedláci v halenách kráčející za pluhem a ženy v dlouhých sukních okopávající zahrádku. V měsících Raka a Lva postavičky kosily trávu a žaly a vázaly obilí. Podzimní rovnodennost nastávala ve znamení Vah a lidé na obrázcích sklízeli hrozny nebo česali chmel. Ve Štíru se znovu orala pole, z žebříků se trhalo ovoce a v některých kalendářích se už rolníci oháněli cepy nad sklizenou úrodou. V závěrečných měsících roku figurky dobývaly pařezy, sekaly dříví a konec roku korunovaly zabíjačkou. V různých variantách se tyto výjevy znovu a znovu tiskly a vydávaly několik století. I u břehů Středozemního moře tiskaři prodávali kalendáře, ale jejich ilustrace vypovídaly o jiném počasí, jiné práci a jiných tamních samozřejmostech.
Křesťanský kalendář, kterým dnes odměřujeme čas, upravil do současné podoby papež Řehoř XIII. roku 1582. Od té doby svět pokročil a převratně se změnil. Už máme doma teplo a světlo i za nejmrazivější noci. Už nemusíme zapichovat ve sklepě mrkev do písku, nakládat zelí a schovávat jablíčka do sena. Už jsme se rozloučili se strachem, zda do jara vystačíme se zásobou obilí a brambor. Moderní vynálezy a globalizace stírají rozdíly mezi státy i dopady počasí. A přece veselá bezstarostnost obyvatel jižně položených zemí nezmizela a stále se liší od rezervovanosti synů a dcer severu. Ani propojování národů neodstraňuje povahové rysy, které po staletí vznikaly vlivem přírodních podmínek, a které se staly trvalou součástí našeho způsobu myšlení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
