Co dnes mají v Nemanicích

4. duben 2011
Publicistika

Kdo si najde na internetu stránky Nemanic, bude obdivovat malebnou vesničku v přenádherné krajině Českého lesa. O ní, ale také o podpoře českého státu pohraničí a venkovu mluví ve svém dnešním příspěvku Zdeněk Vyšohlíd. A také o nezastupitelné úloze regionální žurnalistiky.

Vždycky jsem tvrdil, že regionální žurnalistiku nic nenahradí. Nepodléhá rétorice politických stran a „sebevědomého vládnutí“, ale pohybuje se v rovině faktů, jež jsou na očích, a svědčí o tom, co přináší „vysoká“ politika životu „dole“, na venkově, v malých obcích: jak mu pomáhá, nebo ubližuje, jak si ho váží, nebo neváží.

Jak působí třeba u hranic s Bavorskem v Nemanicích na Domažlicku tvrzení, že čím méně státu, tím lépe, protože stát je špatný vlastník, špatný hospodář?
„Tady v Nemanicích tomu je přesně naopak,“ tvrdí starosta Ivan Bartošek. Je znát, že by měl radějí státu víc než míň, ale takového, který by byl dobrým hospodářem i dobrým vlastníkem. „Na našich bytovkách vidíte rozdíl mezi soukromým vlastníkem a státní správou. Kdekdo ji kritizuje, že se o svůj majetek neumí starat – ale co předvádí leckterý soukromý vlastník? A není na něj žádná páka!“


Bytovky ve vsi koupil nový majitel. V obci nežije. Zvedl nájemné na úroveň bytů v Domažlicích. Tak se starousedlíci brzy odstěhovali. Prostě to nezaplatili – a tak přišli noví nájemníci. Bylo to sice také nad jejich možnosti, navíc neměli práci, ale (jak se říká) „byli na dávkách“ a nájmy za ně platil stát, pravidelně a bez problémů. To vyhovovalo jak majiteli, tak novým nájemníkům. Těžko říct „nepřizpůsobivým“, protože se přizpůsobili malé dopravní obslužnosti obce; prostě řečeno: moc toho tam nejezdí - což je legitimní důvod odmítnout zaměstnání, když už na Úřadu práce nějaké najdou.

Logo


Poslední dobou ale by měli platit sami nájemníci sami – a tak jsou problémy, protože neplatí! Dluží za nájem víc a víc, objekty chátrají a majitel do nich peníz nedá ani náhodou. „Jen abychom tu brzy neměli chodský Chanov,“ komentuje situaci pan starosta.


V obci, kde už za mocnářství měli průmysl (sirkárnu, továrnu na staniol a kovové zátky, výrobu zrcadel), v upravené obci, kde za T.G. Masaryka stálo přes tři sta domů – jich dnes není ani devadesát, navíc čtvrtina jich je opuštěných, vybydlených, neobývaných! A obyvatel zde dnes nežije ani tolik, kolik tu za Masaryka bylo domů!

Státní lesy zaměstnávaly jen na pile 30 lidí, další pracovali jako lesní dělníci. Potom měla pila jen 12 – 13 lidí. Minulý týden zavřela úplně. Státní statky zaměstnávaly 15 lidí, dnes tu mají práci dva.
S veřejnými zakázkami si sice v Praze nikdo hlavu neláme - jak euro-ministr Vondra dokázal, když šlo o stamilióny. Ale tady o tolik zdaleka nejde, a tak se tím víc a tím úzkostlivěji dbá na dodržování litery zákona a předpisu. Takže si místní malé firmy neškrtnou. Když přeshraniční česko-bavorská spolupráce přihrála peníze, třeba na stavbu čističky – zdejší malé firmy na ně nedosáhly - ale velká firma z druhé části republiky ano.

Peníze

Heslo „Čím méně státu, tím lépe“ se jistě líbí těm, kteří při privatizacích zbohatli o ty miliardy, o které stát zchudl – ale najde se jistě nejeden starosta, jemuž se nelíbí.
A propos: regionální žurnalistika! Jistě by bylo hloupé, kdyby starosta měl radit vládě. Ale bylo by ještě hloupější, kdyby ona nevěděla, co ví starosta a jak se na venkově žije.

autor: Zdeněk Vyšohlíd
Spustit audio