Člověk míní, voda mění

12. srpen 2010
Publicistika

Uplynulý víkend od základu proměnil životy tisíců lidí v severních oblastech naší republiky. Náhlé povodně se vzápětí staly mediálním tématem číslo jedna a ani dnes tomu není jinak. A je to správné, neboť postižení touto pohromou si naši pomoc a pozornost nanejvýš zaslouží. Události se věnuje také Lubomír Stejskal.

Byla sobota 7. srpna, jeden z děsivých dnů současnosti. Seděli jsme přikováni u obrazovek a bezmocně sledovali řádění vodního živlu. Stejně bezmocně jako lidé na severu Čech, kterým se v těch osudných hodinách od základu a před očima měnil život. A mnohým doslova hroutil. Nic nezavinili, ničím se neprovinili, nic nezpůsobili – a přece ty nevinné lidi příroda krutě postihla. A aby toho nebylo málo, přicházejí zprávy, že se na vytopených místech objevily hyeny v lidské podobě snažící se o rabování. Nebylo by jistě v souladu se zákonem, kdyby rabující - první informace hovořily o tom, že šlo výhradně o cizince - byli při konfrontaci s místními obyvateli zlynčováni. Nebylo by to správné, ale lidsky pochopitelné.

Stejně tak je lidsky pochopitelné, třebaže z hlediska organizace záchranných prací samozřejmě nesprávné, když postižení odmítají opustit své příbytky a uposlechnout výzvy k evakuaci. Ovšem velká a divoká voda, která se objevila doslova bleskově, představuje tak extrémní zásah do všedního života, že je nutné v mezních situacích počítat s chováním lidí, které nebude vždy racionální. O to je celá ta povodňová apokalypsa těžší, komplikovanější a tragičtější. Opět jsme se stali svědky nevyzpytatelnosti přírody i fungování pravidla, že člověk sice míní, ale okolnosti naše plány neúprosně mění. Ostatně, kolik Severočechů mělo před uplynulým víkendem docela jiný program než ten, který jim připravily rozbouřené řeky, říčky a místní nenápadné potůčky?

Povodně Frýdlantsko

Leč stalo se a po prvotním šoku bylo nutné uposlechnout volání SOS a poslat či nabídnout pomoc. Ta se týká nejen vlády, policie, hasičů a záchranných složek obecně a vzápětí armády, ale také nás, sousedů z okolních regionů, kdo jsme zůstali oběma nohama na suchu. Má-li dojít termín „solidarita“ svého naplnění, pak právě při katastrofě tohoto rozsahu. Je-li na ní vůbec něco pozitivního, pak jsou to projevy takovéto solidarity. Jenom namátkou: Plzeňský kraj chce přispět z rozpočtové rezervy jedním milionem korun. Červený kříž v Karlových Varech uspořádal včera a pořádá dnes materiální sbírku. Moderní technika umožňuje každému majiteli mobilního telefonu věnovat finanční příspěvek formou dárcovské textové zprávy. To je jen malá výseč z řady možností, jak vyjádřit sounáležitost s nejvíce potřebnými. O těch ostatních seprůběžně dozvídáme ze zpravodajských relaci. Spoluobčanům na Severu, prožívajícím těžký úder osudu, držíme na dálku palce. S nadějí, že na ně nebude zapomenuto, až budou novinové titulky přinášet zprávy odjinud a s obsahem docela odlišným.

autor: Lubomír Stejskal
Spustit audio