Chodovar Chodová Planá

Na místě dnešního pivovaru prý kdysi stával chodský hrádek, jehož sklepy vytesané v žulovém masivu přečkaly staletí. Zachovala se i pověst o pejskovi Albim, který prý nedaleko hradu objevil vydatný pramen vody a jeho vyobrazení dodnes zdobí znak místního sladovnického cechu. Když po připojení Chebska k Českému království ztratila pevnost chránící hranici smysl, zanikl i hrad, ale na jeho místě vznikl pivovar. První písemná zmínka o něm se datuje z roku 1573, kdy patřil šlechtickému rodu Šliků. Připomíná to i socha umístěná nedaleko brány současného areálu. V polovině sedmnáctého století se ve zdejším pivovaru uvařilo asi jedenáct set hektolitrů piva ročně, sto let nato byla produkce dvojnásobná. Vzrůstala až do roku 1861, kdy pivovar postihla katastrofa v podobě ničivého požáru.

Hrabě Berchem, který pivovar vlastnil, se rozhodl ho obnovit a ten začal znovu prosperovat. Piva se vařilo stále víc až v roce 1925 výstav dosáhl šedesáti tisíce hektolitrů roční produkce. Pivovar v té době vlastnil padesátku hostinců a do dalších šesti set pivo dodával. Berchemové jej vlastnili až do roku 1945, pak se stal součástí Horského pastvinářského družstva a poté státních pivovarů. Pivo se i dlouho po válce ale vařilo na zastaralém a z velké části nevyhovujícím zařízení, a tak se na předválečnou produkci dostalo až po několika letech. V roce 1960 dochází ke spojení 17 pivovarů v kraji do národního podniku Plzeňské pivovary a dva roky nato do pivovaru přichází Jiří Plevka.

Jiří Plevka – prezident pivovaru Chodovar:
V roce 1962 jsem přišel do Chodový Planý po mém předchůdci panu Šmardovi, který tady dělal ředitele a byl s ním rozvázanej pracovní poměr. Mohla se tady prostě filmovat druhá světová válka. Plány, který tady mám z roku 34, shodou okonlostí stejně starý jako já, tak tady byl postavenej jeden suchej záchůdek, jinak to bylo v tom stavu, v jakým to bylo vybudovaný v tom předválečným období. Bylo to prostě zoufalý. Fasády oprejskaný, nádvoří plný popele a uhlí. Prostě byl to zoufalej stav. Ten pivovar měl nevýhodu v tom, že sedmnáct pivovarů, co zůstalo u těch Plzeňských pivovarů bylo rozdělených na rozvojový a určený k likvidaci. Rovzojový pivovary kromě Plzně byly Cheb, Karlovy Vary a Domažlice a ty ostatní byly určený k likvidaci.

Ačkoli Chodovar podle tohoto plánu čekala smutná budoucnost, nový ředitel se podnik snažil rozvíjet. Pozornost zaměřil nejen na pivovar a výrobu piva, ale zabýval se i myšlenkou na využití opuštěného zdroje minerální vody Ilsano, jehož čerpání bylo přerušeno v roce 1945. Začátky byly krušné a klacky pod nohy házeli pivovarníkům hygienici i partajníci. Postupně se ale místní kyselka stala nejoblíbenějším nealkoholickým nápojem v kraji.

Jiří Plevka :
Začátek byl ten, že v pivovaře jsme umyli si transportní sudy, přijeli jsme do Dolního Kramolína, kýblem jsme do toho nadávkovali sirup a spustili jsme to do jímky, kde se to kdysi plnilo do lahví jako ručně. No dopustili jsme ten sud, vytahli jsme to nahoru, zašli jsme s tím na Ex Plzeň 68 a dostali jsme za to Zlatej Pohár.

Přesto všechno Chodovar směřoval ke konci. Radikální přestavba a navýšení výrobních kapacit v pivovarech Prazdroj a Gambrinus na počátku 90. let vedly k rychlému ukončení výroby v krajských provozech Plzeňských pivovarů. Smířit se s perspektivou definitivního uzavření Chodovaru ale Jiří Plevka odmítl. V roce 1992 koupil podnik v rámci privatizace a opět začal bojovat o záchranu, tentokrát již svého pivovaru.

Jiří Plevka :
Vlastně první akcí, kterou jsme dělali, tak jsme přitáhli ten plyn do tý obce. Udělali jsme tady regulační stanici a plynovou kotelnu. No a pak jsme začli modernizovat další provozy. Takže jsme zmodernizovali ležácký sklepy, vyměnili jsme tam nádoby, tam bylo spousta železobetonových tanků, z roku 1924 a ty přestaly sloužit svému účelu, tak jsme jedno velké oddělení prostě nechali vybourat a abychom to zpřístupnili, tak jsme vytunelovali pivovar a na rozdíl od těch ostatních, co jako čekali peníze za to vytunelování podniku, tak my jsme je do toho vrazili a máme taky jako jedinej tunel vlastně legální, protože máme na to kulatý razítko báňskýho úřadu, že můžeme 41 metrů dlouhej tunel udělat do těch bejvalejch starejch prostor no a vlastně jsme tam v roce 2000 zřídili restauraci Ve skále.

Úspěch restaurace vedl vedení rodinného pivovaru, který tvoří také synové Jiřího Plevky, k myšlence vybudovat v areálu vlastní ubytovací zařízení. Vznikl také hotel a poté i originální Pivní lázně a beerarium. Hlavním cílem ale zůstalo vyrábět kvalitní nápoj a zásobovat jím hlavně vlastní podniky a restaurace v okolí. Zařízení se modernizuje, ale pivo se v Chodovaru stále vyrábí klasickou cestou v tradičních varnách a s vlastním sladem.

Výroba není vysoká a zůstává zhruba na polovině toho, kolik byl výstav piva v době před a krátce po privatizaci. Důraz se ale klade na kvalitu, která byla několikrát oceněna například titulem Evropská pivní hvězda. Konkurenceschopnost se Chodovar snaží zachovat také novými taháky. Počítá se například s kongresovou turistikou. Vesnický pivovar se prostě proměnil v moderní, ryze českou, pivovarskou firmu a spolu s ním se mění i Chodová Planá, kde se každoročně konají slavnosti piva a závody mistrovství Evropy v koulení pivních sudů.