Čerstvý vzduch se prohání obcí Pňovany

Většinou si musím danou obec zeširoka projít a podívat se do okolí, abych nasál atmosféru daného místa. Pňovany však dávno znám, mám je ve vzpomínkách spojené se spoustou rodinných výletů. Zamýšlel jsem, že postačí přijet, rozhlédnout se a zjistit, že je stále vše poklidně malebné a pak už jen zapnout mikrofon. Přesto mi to nedalo a krátce jsem se po této obci prošel. Bylo hezké počasí a fotoaparátu v ruce by přišlo líto, že toho nevyužiju.

Od cedule k ceduli s označením „začátek obce Pňovany“ a „konec obce Pňovany“ to je pár minut. Ať po silnici od Plešnice na Čerňovice nebo od Plzně směrem k Hracholuské přehradě. Přestože se procházíte malou obcí, stále je se na co dívat a mezi tím vším neustále máte možnost nadechovat se čerstvého vzduchu. Když k tomu přičtete, že se místní dobře starají nejen o okolní přírodu, ale i o pořádání mnoha kulturních a zábavných akcí, pak nepochybujete o jejich slovech, kterými vyjadřují zdravý patriotismus.

Pohled na Pňovany|foto: Richard Langer

V TJ SOKOL Pňovany jde o to vyhrávat nebo radost rozdávat?

Když už lidé v obci sportují a připravují se na nejrůznější klání (třeba fotbalová), jde o to jen a pouze přinášet body a poháry? Pan Pelant věnuje sportu v Pňovanech mnoho času a to na úkor své rodiny. Velké výhry a potažmo postupy se zase až tak často nekonají – proč si tedy přeje, aby jednou jeho děti převzaly štafetu a svůj čas věnovaly sportu v Pňovanech stejně jako on? V autentickém, dopředu nepřipraveném rozhovoru, se pan Pelant upřímně svěří, že v malé obci, kde nežije ani 400 obyvatel, jde spíš o to, aby vůbec sport byl a místní život potěšil, než o postupy a úspěchy.

V současnosti v Pňovanech působí pouze fotbalový oddíl mužů, kteří hrají čtvrtou třídu severního Plzeňska. Pokaždé ale dokážou nalákat na diváckou tribunu řadu místních, takže Pňovany sportem skutečně žijí, což je nejhezčí dárek k pětašedesátinám místní TJ Sokol.

Ne sedm statečných, ale rovnou sedmdesát členů SDH Pňovany

Ve slavném filmu se „sedm statečných“ staralo o bezpečí vesnice. V té hříčce slov mne napadlo říct: „Tak tady mají rovnou statečných na sedmdesát.“ O statečnosti ale mezi členy SDH Pňovany řeč není. Spíš o partě, kamarádství a chuti něco dělat pro obec, která je všem domovem. A jako bonus z toho všeho vyčnívá fakt, že se zde nachází hasičská zbrojnice s technikou, kterou zdatní hasiči umí skvěle ovládat.

Starosta SDH Pňovany Štefan Bindzar nám nadšeně představil techniku sboru a trofeje z nejrůznějších soutěží|foto: Richard Langer

Rozhovor jsme započali hned za červenými vraty se starostou sboru Štefanem Bindzarem, který s chutí představil výjezdová auta a další techniku, aby poté, hrdě nabídnul prohlídku místnosti plné cen, diplomů a dalších zde ceněných relikvií. Sbor existuje 126 let a místní výjezdová jednotka svým předkům nedělá ostudu, neboť v současnosti povýšila z JPO V na JPO III., díky čemuž mají hasiči i lepší auto, které si dříve odsloužilo své u profesionálů.

Další povídání se nemohlo vyhnout tomu, co dělá na vsích hasiče hasiči – a to, že bývají tmelem společenského a kulturního života. V Pňovanech hasiči pořádají masopust, bál a ve spolupráci s dalšími spolky dětský den. Pokud se někomu zdá, že těmto prastarým zvykům v moderní době odzvonilo, pak se mýlí. I mladá generace vidí na „hasičích“ cosi lákavě atraktivního, neboť i mladí rádi rozšiřují řady SDH Pňovany. Pokud se ptáte: „Čím to je?“ – Vždyť žijeme jakoby v době, kdy máme hlavně myslet na sebe a na svůj vlastní profit, nechávajíc se ovlivňovat pouze moderními trendy, aby nám před zraky jiných takzvaně neujel vlak. Ne, život na vesnici má stejně jako život ve městě své plusy a mínusy. Když už ale žijeme tam, kde žít chceme, tak se poutáme na ony plusy. Tady v Pňovanech je to příroda, čistý vzduch, důraz na dobré sousedské vztahy, upřímné ctění historie a upřímná radost, že to všechny zúčastněné baví. Když to dohromady funguje, dobře se tu žije.

Vůni mechu, lesů a luk – nejsou Pňovany „fuk“

Na webu obce Pňovany najdeme informace přibližující činnost Mysliveckého sdružení Pňovany a dovíme se tak, že toto sdružení bylo založeno roku 1992 a jeho posláním je nejen ctít zákon o myslivosti, ale také chránit přírodu a krajinu. Dále web říká: „Myslivecké sdružení Pňovany si pronajímá honitbu Pňovany, tvořenou 180 ha lesa a 508 ha polí, luk, pastvin a vodních ploch (celkem 688 ha) v okolí obce Pňovany. Jedná se o tzv. honitbu společenstevní, která zahrnuje pozemky různých vlastníků sdružených v honebním společenstvu. Honitba sousedí s přehradní nádrží Hracholusky, zahrnuje návrší Sýkora, kopec Burda, okolí lomu, vrch Šibenice, Rájovecký les, pole okolo Rájova, Třešňovku a pole mezi Pňovany a Chotěšovičkami. Sdružení má v současnosti 12 stálých členů.“ O všem dalším podstatném je náplň rozhovoru s mužem, který má na sobě zelenou mikinu, dozelena laděné džíny a vůbec je to muž, na kterém je ihned poznat, že přírodu kolem Pňovan – miluje! Rozhovor dokonce přinese okamžik, kdy se vyzná svému nejmilejšímu místu.

Pohled na Pňovany|foto: Richard Langer

Je malotřídka vůči vzdělání malá - nebo z ní poznání sálá?

Když ředitelka ZŠ Pňovany paní Helena Dokoupilová řekne: „Mnohým dětem se ve škole líbí.“ - je to okamžik, který bych přál každému posluchači prožít. Nenápadná žena, vzdělaná, mající nadhled nad životem, se rozhovoří o malotřídce, volném čase dětí a snaze prospět obci, v níž působí. Je to konfrontace toho všeho okázalého kolem nás, bez čehož podle některých trendů nemůžeme žít – s tím, co je prosté, ale důležité pro každodenní radost těch, kteří neměří úspěch běžným způsobem, ale skrze poznání a radost.

Mít své místo znamená mít v životě jisto

Mít na světě místo, kde je nám dobře, kde jsme vyrůstali, zamilovávali se, vychovávali děti a konečně i přiložili ruku k dílu ve prospěch obce – tomu se říká vztah. A jaký má vztah k Pňovanům pan starosta Miroslav Hůla? Nejen o vztahu, ale i životě v obci, okolní přírodě, o místních památkách - o tom všem jsme si na závěr magazínu U vás doma povídali. Zmínili jsme barokní zámek, kostel svaté Anny, barokní židovský hřbitov, synagogu a známý železniční most přes přehradu Hracholusky. Dokázal by tohle všechno pan starosta opustit? Tak i to se v natočeném rozhovoru dovíte.

Pohled na Pňovany|foto: Richard Langer