Čeho se dočkáme za dalších deset let?
Vedle olympijských her patří teď k nejvíce frekventovaným tématům vzpomínky na povodně v roce 2002. Zvláště ve městech a obcích, kterými se před deseti lety voda prohnala. A těch bylo v Plzeňském kraji hodně. Petra Kosová se povodním věnuje v následujícím příspěvku.
"To už je 10 let?" diví se někteří - a jiní kroutí hlavou, že to bylo hrozně dávno. Ti, kterých se voda ničivě dotkla přímo, ji z hlavy nikdy nevyhnali.
Povodeň ničila a také prověřovala: míru lidské soudržnosti a připravenost vedení obcí a měst na náhlou katastrofu. V některých místech regionu se od té doby podařilo lépe zabezpečit obytné zóny před nečekanými přívaly vod, jinde voda stále přidělává lidem vrásky. Také vzrostla úcta k profesionálním a dobrovolným hasičům, bez kterých by se tehdejší povodně zvrhly v ještě větší tragédii.
Plzeň si připomíná povodně výstavou fotografií před Studijní a vědeckou knihovnou. Hned vedle, na scéně U branky, se dnes promítají záběry ze zatopeného krajského města, stojí tam hasičský vůz, malá protipovodňová hráz z pytlů s pískem. Tváře lidí, kteří film sledují, jsou často pohnuté. Není divu.
Plzeň prodělala před deseti lety velký šok: regulace Radbuzy v centru města, nastavená na stoletou vodu, dlouho dávala jistotu, že nepustí živel do ulic. Ale v roce 2002 byly i tyto vysoké zdi řece nízké. Mimo jiné zatopila Radbuza Dům kultury a dům U zvonu. A právě tyhle dvě stavby, tahle dvě místa se výrazně potkávají se současností a budoucností krajského města. Hodně se za těch 10 let změnilo.
Dům kultury, přezdívaný Dům hrůzy u Radbuzy, nápor řeky vydržel a dlužno říci, k nemalé lítosti mnoha obyvatel. Jenže po 10 letech je všechno jinak. Dům kultury od letoška nestojí, tentokrát k velké nevoli mnoha lidí. A občanská sdružení nedávno odevzdala na plzeňský magistrát tisíce podpisů obyvatel Plzně, kteří žádají o kvalitní využití tohoto exponovaného místa, které má pohltit obří obchodní centrum. Dokonce žádají o vypsání referenda, což je v případě velkých měst událost výjimečná.
Dům U zvonu měl tehdy málo obhájců a město si prosadilo jeho demolici. Následná architektonická soutěž poukázala na to, že je třeba ve prospěch organismu města toto místo znovu zastavět, nejlépe domem s veřejným využitím. Nakonec se podařilo nemožné: pozemek byl určen pro tolik potřebnou krajskou galerii, navíc v soutěži vyhrál kvalitní návrh a zdálo se, že se v Plzni poprvé schyluje k výstavbě velké moderní architektury.
Dnes už je všechno zase jinak. Kraj nemá peníze a mimo jiné navrhl, aby se nová galerie stala součástí obchodního centra, plánovaného na místě
někdejšího kulturního domu. A co bude dál, se v tuto chvíli neví. Copak asi bude na místě Domu kultury a domu U zvonu za dalších deset let?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
