Čas bandurkových bochánků

Každé roční období, i každých pár týdnů v průběhu roku má své kouzlo a něco do sebe. Pociťuji to např. od poloviny srpna do poloviny září. Večer při západu slunce sedá na krajinu soumrak a na duši smutek nad čímsi krásným, co odchází a vrátí se až příští rok. Krajina se s tím vyrovná snadno, ale co lidská duše?

Příprava bochánků|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

V církevním kalendáři je právě v této době několik mariánských svátků. Per Mariam ad Jesum. Skrze Marii ke Kristu. Proto se na ně vždycky těším a má duše se zase raduje. Jako každý kněz je oslavuji bohoslužbami, ale nejen jimi. O některém z nich, tak jak mi to čas dovolí, peču a rozdávám bandurky. Bandurky jsou malé slané dobrůtky, takové minibochánky, které každému chutnají, neboť receptura pochází od paní Kubíkové, známé a vyhlášené touškovské kuchařky. Připravím si všechno, co je potřeba, a dám se do toho.

A jak je peču? Mohl bych opsat recept, ale těch je přece v novinách a časopisech bezpočet, nač ještě další? Stačí když uvedu, že promíchávám těsto a přidávám do něj všelijaké ingredience, pak je vykrajuji a tvaruji, přičemž si vybavuji stvoření světa. Stejně jako já mám v dlani každý bandurek a vím, komu ho nabídnu, měl Bůh v rukou všechny kopce a hory, co jich na světě je, a věděl o lidech, kteří jimi projdou. Vytvaroval každé návrší i údolí tak, aby se jim zalíbily či dokonce staly domovem. Takhle, nebo aspoň podobně, se dělají bandurky.

Abych pravdu řek, takhle je dělá paní Kubíková. Její bandurky chutnají každému. Lidé se po nich mohou utlouct. Když je dělám já, mohou se sice také utlouct, avšak ne po nich, nýbrž jimi. Jednou jsou totiž tvrdé, podruhé zase příliš slané a potřetí rozpláclé, až hrůza. Takové jsou mé bandurky. Utěšuji se tím, že kdybychom na tomto světě dělali všechno dokonale, pak bychom na tom příliš lpěli, a nechtělo by se nám odtud, až nás Pán Bůh zavolá.

Logo|foto:Český rozhlas

Jak se tak dívám přes den do kalendáře a navečer na obzor, vidím, že už je to zase tady. Krásných pár týdnů od druhé poloviny srpna do první v září. Ano, nastává čas bandurkových bochánků. Hrkne to ve mně a jen těžko mě může někdo zadržet. Vezmu tašku, pár korun, a jdu do samoobsluhy nakoupit suroviny na bandurky. Letos si dávám zvlášť záležet, abych je přece jen upekl dobře a potěšil jimi co nejvíce lidí. Snad se to podařilo, protože přišla i poptávka:

"Pane faráři," ptali se mě dva malí kluci, "nemáte těch bandurků ještě víc?"

"Opravdu vám tak zachutnaly?" "To ne, ale my je používáme do praků a střílíme s nima po holubech.

"To ne, ale my je používáme do praků a střílíme s nima po holubech."