Bobík a Rufík
Veřejnost nejen v našem regionu ohromila před několika dny zpráva o objevení nelegálních psích jatek v jednom statku na Chebsku. K případu se v poznámce nazvané Bobík a Rufík vrací Lubomír Stejskal.
Není to tak dávno, co se televizním vysílání objevil reklamního spot, který vešel do širokého povědomí pod názvem Bóbika. Připomeňme: Do restaurace východoasijského typu umístěné v blíže neurčeném českém městě přichází tuzemský pár doprovázený pejskem. Dáma požádá personál, aby se o jejího Bobíka během večeře postaral. Je jí vyhověno, zvíře mizí v útrobách podniku. Po čase se objevuje šéfkuchař s přikrytým kouřícím podnosem a jediným slůvkem: Bóbika. Ozývá se zoufalý výkřik oné dámy, který nenechává nikoho na pochybách, co se stalo. Ke konzumaci jí byl předložen její čtyřnohý miláček.
Tvůrci této oblíbené scénky nemohli tušit, že něco hodně podobného, avšak nesrovnatelně surovějšího bude zanedlouho hýbat veřejným míněním nejen u nás na českém západě. A že půjde o jednání, při jehož postupném odhalování bude všem hodně rychle stydnout úsměv na tváři. Na počátku tohoto příběhu ze skutečného života nebyl Bobík, ale Rufík, kterého si jistá žena odnesla z útulku v Horní Hraničné u Chebu. Pátrání po jeho dalším osudu přineslo dvojí výsledek. Rufík nejenže skončil jako Bobík v televizní reklamě, tedy někomu na talíři. Mnohem úděsnější bylo objevení nelegálních psích jatek. Na Chebsku je provozovali lidé z vietnamské komunity. Zvířata, jež se v našem kulturním prostředí těší možná až přehnaně výsadnímu postavení, tam zbavovali života obzvlášť mučivým způsobem. Podezření, že by se psí maso mohlo dostat na jídelníček v západních Čechách hojně rozšířených vietnamských restaurací se zatím naštěstí nepotvrdilo.
To ovšem nic nemění na tom, že tato kauza, na jejíž stopu přivedl aktivní občany a posléze úřady pes Rufík, který za to zaplatil životem, patří do kategorie velkých společenských faulů, kterých se cizinci v naší zemi dopouštějí. Úspěšní v tomto svém konaní jsou také díky tomu, že jim někteří místní lidé ochotně vycházejí vstříc. Ostatní se ptají, jak na tento faul účinně odpovědět. Člověka přitom napadne, co by se asi stalo, kdyby domorodci v Indii čirou náhodou zjistili, že tam skupina Čechů na opuštěné farmě tajně a trýznivým způsobem poráží posvátné krávy. Bezpochyby by dopadli hůř než Vietnamci likvidující populaci psů v západočeském pohraničí. V našem kraji panuje přece jiný mrav. Ovlivněný sloganem Nejsme jako oni. Otázkou do diskuse ovšem je, jestli právě takovýto postoj si nevykládají někteří příchozí nejen z Dálného východu jako projev naší slabosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
