Básník domova

Josef Václava Sládek se ve Zbiroze v roce 1845 narodil a strávil zde i svá poslední léta. V jedenácti letech ho rodiče poslali studovat na gymnázium do Prahy. Měl se stát knězem, přání rodičů se ale vzepřel a po maturitě se rozhodl pro studium přírodních věd. Už během studia začal psát a vydávat básně a byl jednou z vůdčích osobností lumírovského literárního okruhu. Později se stal redaktorem Národních listů a spoluvydavatelem časopisu Lumír. Podnikl dvouletou dobrodružnou cestu do Ameriky, kde pracoval mimo jiné na stavbě železnice a poznal život indiánů. V osobním životě se mu štěstí nejprve vyhýbalo, první žena mu zemřela při porodu, v druhém manželství se mu pak narodila milovaná dcera Helena.

Velké širé rodné lány

Na svůj rodný kraj Sládek nikdy nezapomněl a často se sem vracel. Na penzi se pak rozhodl z Prahy odstěhovat a vrátit se do Zbiroha natrvalo. Otázka ale byla kam. Sládkův otec byl stavitel a původní malý rodný domek stojící na zbirožském náměstí v roce 1885 přestavil na jednopatrový dům. První patro a část přízemí pak rodina pronajímala. Když se Josef Václav vrátil do Zbiroha, doma pro něj nebylo místo. První dva roky tak žil v podnájmech a poté si za Zbirohem nechal postavit vlastní vilku. Sládek miloval zdejší přírodu a často se toulal po okolí. Zbiroh bylo místo, kde se cítil nejlépe.

Muzeum Josefa Václava Sládka

Básníkův život a dílo dnes připomíná muzeální expozice v prvním patře domu jeho rodičů. V místnostech je původní nábytek a vybavení ze Sládkova pražského bytu. Například pevný dubový stůl, na kterém psal své básně, novinové články a překlady, ale také křeslo na kolečkách, které pomáhalo v posledních letech nemocnému básníkovi v pohybu. Od dětství trpěl plicními potížemi a depresemi, později se přidali kloubní a míšní nemoci, dna a další choroby. Smrt v roce 1912 byla pro něj vysvobozením z velkých bolestí.

Zeyer, Vrchlický a Shakespeare

Sládkovy literární zájmy dokumentuje v muzeu bohatá knihovna. Najdeme zde řadu děl básníkových přátel - Zeyera, Třebízského, Klášterského, Vrchlického nebo Jiráska. Jsou tu první vydání Sládkových veršů a také jeho překlady Shakespeara.

Převést do českého jazyka souborného dílo Williama Shakespeara byla zakázka finančně podporovaná mecenášem Josefem Hlávkou. Na projektu měli původně kromě Sládka pracovat i Jaroslav Vrchlický a Eliška Krásnohorská. Oba jmenovaní ale práce odstoupili. Sládek jediný vytrval a na překladech začal pracovat právě po svém návratu do Zbiroha. Z třiceti sedmi svazků Shakespearova díla jich za čtyři roky přeložil necelých třicet tři.

Průkopník fotografie?

Překvapením pro nejednoho návštěvníka je závěrečná část expozice. Sládek a průkopník fotografie? Ano, básník byl technicky nadaný a fotografování bylo jeho vášní už od studentských let. První fotoaparát – bedýnku dostal o prázdninách od místního faráře. Sládek byl dokonce i technický inovátor, vymyslel záklopku fotoaparátu, kterou si nechal patentovat. V dopise příteli Antonínu Klášterskému si pak posteskl, že za tento patent dostal větší honorář, než za sbírku básní.

Sládek rád fotil přírodní scenérie, ale také na svých fotografiích dokumentoval dobový život. Snímek zbirožské společnosti plující na lodičce po Čápském rybníku je považován za první momentku v Evropě.

Poslechněte si náš výlet do Muzea Josefa Václava Sládka ve Zbiroze z prázdninového seriálu Kampa. Do pořadu byly zakomponovány ukázky Sládkových básní.