Barevné a pestré svátky velikonoční...

23. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Tento jazykový koutek je o svátcích jara - o Velikonocích. Přesněji řečeno: o tom, zda (a jak) se nám velikonoční svátky odrážejí v jazyce. Nejprve se soustředíme na některá pojmenování, která s těmito svátky souvisejí?


Dny předvelikonoční a velikonoční byly nesporně barevné (a pestré) i z hlediska pojmenování. Celkem 6 postních nedělí se řadí před Velikonoce. První z nich je Černá neděle (pokud se tak nenazývala až pátá postní neděle, pak toto pojmenování vzniklo patrně podle toho, že zvláště ženy odkládaly pestré součásti oděvu a halily do černých šátků, plen a fěrtochů)... Ponecháme však na Vás, milí posluchači, uvážení, zda právě slovo fěrtoch ještě znáte. První postní neděli se ale říkalo i pučálka (podle pokrmu připraveného z napučeného hrachu) nebo liščí (podle příběhu o lišce, která nosí dětem preclíky).

Druhá v pořadí je neděle Pražná (podle staroslovanského pokrmu, pražma. To se připravovalo pražením nedozrálého obilí). Třetí jeKýchavná neděle (nazvaná podle tradičních pověr, které podle počtu kýchnutí v ten den usuzovaly na délku života a zdraví člověka). Následuje neděle Družebná (v ten den chodil družba se ženichem na návštěvu do domu nevěsty; také byly povoleny úlevy od postních příkazů) nebo též růžová, růžebná (v kostele byla fialová barva nahrazena růžovou), popř. to bylo prostě středopostí.

Postní období se tak chýlilo k závěru. Někde se jako Černá označovala neděle na konci postu, nikoliv na počátku. Pátá neděle byla oblastně též známá jako Černá. Na většině našeho území to však byla neděle Smrtelná nebo Smrtná (podle původně pohanského zvyku vynášení smrtky). A poslední postní neděli podnes známe jako Květnou (podle tradice, že byl Kristus v Jeruzalémě vítán palmovými ratolestmi), popř. Beránkovou (podle Kristovy oběti).

Řada pojmenování, která dokládají místní zvyky, je spojena s obdobím od Velkého pátku do velikonočního pondělka. Na venkově se ale dodržovaly tradice v průběhu celého roku.
Například na Květnou neděli přicházeli na Třeboňsku selští hoši z obcí (kterým se říkalo brci) ke kostelu s vysokými berany. To byly svazky jívových větví s kočičkami (tedy s květy jívy), které byly dole zdobeny jehličím. Pojmenování beran tu připomínalo obětního beránka. Doplnili-li však chlapci své vybavení lískovými pruty, docházelo mnohdy k prudkým bitvám.
Středa před Božím hodem velikonočním liturgicky patří ještě k postní době. V lidovém prostředí se jí proto říkalo sazometná, sazometní, smetná (podlezvyku vymetat v ten den komíny) nebo škaredá (podle tradice, že se Jidáš škaredil na Pána Ježíše).

Ve středověku zvítězila mystická snaha zdůraznit umučení Páně vydělením neděle, za niž byl před Velký pátek předsazen Zelený čtvrtek (nazvaný snad podle zeleného mešmího roucha; lidová tradice s názvem spojuje zvyk jíst v tento den špenát nebo zelí, aby člověk byl celý rok zdráv. Někde se toho dne mlátilo do země cepem). Velký pátek (tradičně chápaný jako připomínka ukřižování Páně) pak byl původně dnem střídmosti a hlubokého smutku; lidová tradice ho však spojovala s vírou v magickou sílu země a zázraky (odtud pramenila i víra v "odkrývání pokladů"). Teprve potom následuje Bílá sobota.

Nejvíce velikonočních zvyků ale přece připadá na samotný závěr svátků. Velikonoční pokrmy se např. světily až na Boží hod. A magický původ lze nalézt i u pondělní velikonoční pomlázky. Šlehání i polévání mělo dívkám zajistit zdraví a plodnost. S pomlázkou byla spojena třeba tradice tzv. sekání (do špičky vejce, které jeho majitel držel mezi palcem a ukazováčem, zasekával druhý minci) nebo pekání, ťukání, cikání vajec (kdy se ťukalo vejce proti sobě; vítězem byl ten, jehož vejce zůstalo neporušeno). Podle typu se také do vajec nebo do kraslic ornamenty vyrývaly (tzv. rejsovaly, takže vznikaly rejsky) nebo se skořápka pestře zdobila (což bylo na jihu Čech typické pro tzv. strakše).


Otázky:

Co má něco společného označení židovských a křesťanských Velikonoc?
Závěrečný týden čtyřicetidenního půstu před velikonocemi se nazýval pašijový (někdy rovněž svatý, popř. veliký). Pojmenování pravděpodobně navazuje na označení starožidovského svátku pesah, jenž byl připomínkou vysvobození Židů z egyptského zajetí (vždy v den prvního jarního úplňku). Ze slova pesah zřejmě vzniklo latinské označení (pascha).

Mohu se zeptat i na něco, co s jazykem přímo nesouvisí? Vím, že se každý rok Velikonoce v kalendáři posouvají jinam. Je to podmíněno historicky?
Tradice oslavy Velikonoc však navazuje na dávné duplicitní pojetí roku, který se řídil podle slunce i podle měsíce. Křesťanští učenci odedávna usilovali o oddělení křesťanských Velikonoc od data židovského svátku. V 6. století zvítězil tzv. alexandrijský způsob výpočtu, který posunul oslavu Velikonoc na dobu po jarní rovnodennosti; od té doby připadá Boží hod velikonoční na neděli po prvním jarním úplňku.

Co je to, když se řekne...

Bílá sobota

O jednom pojmenování velikonočního dne jsme se nezmínili o Bílé sobotě. Nebylo to náhodou. Pojmenování každého dne (ať už se jednalo o čas před Velikonocemi, během nich či těsně po nich) tu představovalo ustálené sousloví. Bílá sobota byla patrně pojmenována podle motivu světla, který se odrazil i v bílé liturgické barvě. Příkladem tradičního "světelného" obřadu je i svěcení ohně. S ohněm bylo spojeno i pálení jidášů; tedy hraniček, naplněných obřadním olejem a vatou. Podle bílého křestního roucha novokřtěnců se ale jako Bílá označuje také první neděle po Velikonocích. Dnes je často dnem prvního svatého přijímání.
autor: Zbyněk Holub
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.

Zprávy z iROZHLAS.cz