Aleš Kavalír: Služby obyvatelům města se opět stávají rukojmím nemravného byznysu

Ústavní soud dal konečně obcím možnost zrušit hrací automaty, které si nepřejí. Desítky obcí tak již učinily. Z probíhající diskuse v Plzni je zřejmé, že vedení města a jeho obvodů se do úplného zákazu tohoto zhoubného byznysu moc nechce. Argumenty, proč politici po prvotní ochotě hazard zakázat couvají, jsou zarážející.

Situace připomíná debatu o nemravném byznysu s dluhy, který provozují Plzeňské městské dopravní podniky. Člověk v tísni dlouhodobě vyvíjí tlak na vedení podniku i zástupce vlastníka, kterým je město Plzeň, aby upřednostnili zájem tisíců obyvatel města před svojí několikasettisícovou úsporou a zájmem hrstky advokátů. Ti na vymáhání pohledávek za nezaplacené jízdenky vydělávají ročně mnoho miliónů. Proč? Protože podnikem zvolený a představiteli města tolerovaný postup vymáhání jim umožňuje inkasovat honoráře za jednoduchou administrativní činnost - podávání tzv. formulářových žalob - v odhadované výši 18 000 korun na hodinu. Na úkor dlužníků, jejichž dluhy rostou a zhoršují jejich už tak bídnou sociální situaci - připusťme, že část černých pasažérů si jízdenku nekupuje proto, že na to jednoduše nemají. Plzeňská pobočka společnosti Člověk v tísni navrhla, aby se městský podnik připojil k evropským zvyklostem a vymáhal své dluhy sám prostřednictvím svých pracovníků. Jenže jsme narazili na argument, že zvýšené náklady, které by s sebou toto řešení přineslo, půjdou z rozpočtu města na úkor financování sociálních služeb.

Také v diskusi o potřebě radikální regulace hazardu se objevuje řada nezpochybnitelných výpočtů - takže se zdá, že je naše Evropské hlavní město kultury spíše evropským excesem. Také v tomto případě někteří plzeňští politici odmítají přijmout svoji základní politickou odpovědnost a říci, co je pro obyvatele jejich města dobré a co špatné. A podle toho otočit kormidlem. A opět se objevují argumenty, které připomínají vydírání a jasně odhalují, co je a co není pro představitele kulturního města prioritou. Zrušíme-li hazard, přijdeme o příjmy, škrtneme peníze na mateřskou školku, sociální a kulturní granty, sběr odpadů, argumentují starostové a snaží se občanům vnutit hanebnou konstrukci, že zlo je podmínkou dobra.

Člověk v tísni má zkušenosti s dopady obou kšeftů. Jak výstižně říká ředitel Městské charity Plzeň Pavel Janouškovec: "Automaty jsou výherní jen pro majitele a provozovatele. A pak je spousta těch, co tam prohrávají všechno – své rodiny, svůj osud. Já takových znám stovky." Chápeme, že zvyk je železná košile. Obvody i magistrát si v průběhu let zvykly na snadné a velké příjmy z pokut za jízdu na černo nebo z heren a je pro ně bolestivé se jich vzdát. Jejich rozpočty se na nich staly závislé. Proto raději odmítají odstranění příčin a zavírají oči před následky. Tedy před chudnutím mnoha rodin, zvýšeným počtem klientů sociálních služeb i před zvýšením skryté či odhalené kriminality. Příjmy z nemravného byznysu jsou vykupovány výdaji sociálního a bezpečnostního systému. Někteří politici v Plzni to ještě nevědí.