Alena Zemančíková: Zahradní čtvrť na Výsluní je krásná, ale bydlet bych tam nechtěla

Kolonie zahrad na okraji Plzně se zahradními domky se pomalu proměňují v nové městské čtvrti. V jedné takové, mezi tokem řeky Radbuzy a Tyršovým mostem přes ni vedoucím a obcí Radobyčice, si zahradní domek na trvalé bydlení přestavěli moji přátelé.

Zahrady krásné, MHD jezdí

Na návštěvě u nich jsem viděla, že to tak udělali téměř všichni majitelé okolních zahrad a domků či chatek v nich, jen výjimečně se v zahradách ještě krčí původní stavbička, většinou tam stojí vilky a všelijaké pasivní dřevostavby dosti luxusních rozměrů i provedení.

Je to dobrá stavební příležitost – místo holé pláně je kolem domu už vzrostlá a někdy i pěstovaná zahrada, je odtud krásný výhled na Plzeň. Protože se ovšem staví ne-developersky, v této kolonii na kopci není zaveden vodovod ani kanalizace. To vyřešili jednotliví majitelé studnou a čističkami, buďte velebeny moderní technologie, nakonec by to tak mohlo i zůstat. Autobus veřejné dopravy tam jezdí, jako jezdil vždycky, co pamatuju založení té kolonie v raných sedmdesátých letech 20. století.

Kde jsou chodníky?

Jak to vysvětlit posluchačům, kteří to místo neznají – nezbývá, než požádat o trpělivost, než se dostanu k věci. Tedy: v polovině cesty mezi Tyršovým mostem přes Radbuzu a vrcholkem kopce, na němž se rozkládá zahradní – dnes už ani ne kolonie, jako spíš čtvrť – je hřbitov. K němu tradičně vede vedle silnice také chodník, to je jasné, na hřbitov se přece chodí.

Ale dál už ne, dál už chodec musí po silnici. Ta je tam také odjakživa, je to možná dokonce prastará středověká silnice, jen po ní už dávno místo naložených vozů, tažených koňmi s fůrami z pole, jezdí auta. A to tak, že jedno za druhým, nepřetržitě, i v noci. Ta zahradní čtvrť je takový ostrůvek mezi poli a touhle silnicí (jezdí se tudy i do nákupního centra Olympie), odkud se pěšky (nebo s kočárkem nebo s malými dětmi a jejich koloběžkami nebo jen tak po svých) bezpečně nikam jít nedá, lidé jsou odkázáni na procházky mezi ploty, které se brzy omrzí a ve svých kombinacích vyčerpají.

Vyzkoušela jsem si pěší cestu do Radobyčic, bylo to dost hrozné, zpátky jsem chtěla jít alejí, která se rýsuje v poli, ale zapadla jsem do oranice, protože alejí, která je celkem nedávno vysázená, nevede cesta (něco tak divného jsem ještě neviděla). Jaký z toho plyne logický závěr? Pokud jde o tuhle zahradní čtvrť, nepočítá se s chodci. Na vývěsce u autobusové zastávky stojí, že v roce 2020 se počítá s provizorním veřejným osvětlením. A tak jakkoli je to moc pěkné místo, za těchto okolností bych tam bydlet nechtěla.