Alena Zemančíková: Vzdělání a historie brambor v Čechách

Vzdělání je skoro nejdůležitější věcí člověka, hned po zdraví. Žáci a studenti, kterým právě končí školní rok, to možná budou popírat, možná si
myslí, že důležitější je dobře si vydělat, mít svobodu cestování, internetového spojení, dostatek v každém ohledu. Vzdělání v tom všem vypadá abstraktně a neprakticky. Ale v jednom je vzdělání nenahraditelné - kdo něco ví, tomu je těžko namluvit, co se někomu jinému hodí. Vzdělaným lidem se špatně vládne z pozice demagogie a nátlaku, na druhou stranu se s nimi dobře spolupracuje na věci společného zájmu. Člověk vzdělaný ve filozofii a třeba historii, neřkuli v náboženství a jazycích, si uvědomuje prospěšnost takových civilizačních výdobytků jako je stát, daně, právo, kultura. Vzdělaný člověk, který ví, jak se společnost vyvíjela, je schopen uvažovat i o tom, jak by se dál vyvíjet měla, aby její instituce vyhovovaly potřebám lidí i třeba technologické úrovni civilizace.

Jednoduchý dějepis nás učí historii českého národa v podstatě jako dějiny soustředěné v hlavním městě. Jenomže evropský prostor je neobyčejně členitý a i v malých Čechách jsou oblasti, kde se dějiny odvíjely v mnohém odlišně než v centru. A co je odlišné, je také zajímavé a lze na tom koneckonců něco budovat - když nic jiného, tak turistický ruch.

V západních Čechách je snad nejodlišnějším prostorem Ašsko, které ční jako natažený ukazováček mezi Horními Franky a Vogtlandem, kdysi mezi Západním a Východním Německem, dnes mezi Bavorskem a Saskem. Kdo třeba ví, že na Ašsku poblíž města Hranice na místě zvaném "U Dolejšky". 11. července 1698 sepsal Nicol Knöckel - mlynář a tesař v jedné osobě - svoji závěť. Do ní zahrnul i první písemnou zmínku o bramborách na našem území. Ústní tradicí se šíří, že v Pastvinách již 60 let předtím pěstoval báječné hlízy sedlák Hans Hofmann. Říkalo se o něm, že měl vždy nejlepší čeleď, protože všichni dostávali v neděli k jídlu brambory.

Brambory se na Ašsku pravděpodobně objevily ve třicetileté válce kolem roku 1632. Podle pověsti měl o užitečnosti brambor sedlákům vyprávět holandský důstojník, který měl v Čechách kvartýr. Když mu nechtěli věřit, nechal ze své vlasti přivést sadbu. Hans Hofmann, který byl krejčí, také mohl neznámou hlízu dovézt ze svých tovaryšských cest. Brambory se brzy staly důležitou potravinou v boji proti hladomoru. Jak byla hlíza v tomto regionu od konce 17. století důležitá, dokládá proces, o kterém informoval poštovní písař Ludwig. V něm žaluje farář z Pilgramsreuthu své sedláky za to, že od nich dostal méně na odvodech za obilí, protože se pěstovalo stále více a více brambor. V seznamu desátků však nebyla ještě cena brambor určena. Farář proto brambory nedostal žádné.

Brambory|foto: Knut Pettersen

Takové a podobné zajímavosti, třeba o evangelické svobodě na Ašsku anebo třeba i o tom, jak to bylo v září 1938, kdy se Ašsko připojilo k německé říši ještě před tím, než se představitelé evropských mocností sešli v Mnichově, shromáždila novinářka Beate Francková z Hofu. Vytvořila DVD, které se promítá v autobuse pro turisty, kteří si vyberou "cestu časem po Ašsku". Nyní vychází k filmu také dvojjazyčné knižní vydání příběhů z ašských dějin.

A já se na závěr musím vrátit k tomu vzdělání. Kdo ví, jak se žilo v tomto zapadlém koutě naší vlasti kdysi, nemůže ho nadále považovat za zapadlý a udělá všechno pro to, aby se Ašsko ( které tu slouží za příklad i pro další regiony) cítilo stejně sebevědomě jako v době, kdy tu žili svérázní čeští Němci.