Advent

Centrum Plzně se připravovalo už 23. listopadu. Když jsem večer procházela přes náměstí, stála tam dosud neozdobená čtrnáctimetrová jedle a řemeslníci chystali své stánky. K místu budoucího betléma kdosi kutálel svazky slámy a někde zavoněly langoše. Slavnostní osvětlení bylo dokončené. Strom, rostoucí před Západočeským muzeem dostal zářící zlatý kmen a z jeho větví padaly modré hvězdy. Nad ulicemi visely girlandy s rozsvícenými žárovkami a stromy v sadech byly plné světýlek. Očekávání Vánoc mělo být brzy oficiálně zahájeno.

Advent je slovo, které se 40 let nesmělo vyslovit, ale vrátilo se nám se vším důrazem. Města obnovila předvánoční trhy, zpívání dětských sborů i Těsnohlídkovy stromy republiky. Na rozdíl od předválečných časů jsem si ještě přidali německé adventní věnce a dětské kalendáře s kapsičkami, jako bychom se nemohli znovu objeveného posvátného údobí nabažit.

Vánoční pečivo|foto: Pavel Novák

Naši předkové o adventu ráno ještě za tmy chodili s lucerničkami na roráty. V kostele zpívali o Vykupiteli, který přijde mezi nás a s ním požehnání jako rosa nebeská. To ale s naším životem už nesouvisí, protože většina z nás ze sebe náboženství dávno setřásla. Avšak uprostřed očekávání Štědrého dne by přece jen bylo dobré si hlavní adventní příběh připomenout.

V judském městečku Nazaret vstoupil do obydlí dívky Marie archanděl Gabriel a sdělil jí, že byla Bohem vybrána, aby porodila jeho syna. Tomu je určeno obětovat se, aby spasil lidstvo. Maria neprotestovala, jenom se zeptala, kterak se to stane. A pak řekla: "Jsem služebnice Páně."

Je to jednoduché vyprávění, ale bylo by zajímavé představit si, jak by se k tak přetěžkému úkolu postavilo dnešní emancipované děvče. Nevyhodilo by rovnou božího posla ze dveří ? Vždyť všichni víme, že nás nikdo nesmí nutit, abychom dělali něco, co nám nepřináší okamžitý osobní prospěch. Ženy jako biblická matka Jezulátka jsou urážkou správných postojů, neschopné prosadit své zájmy a svá lidská práva. Moderní žena by takovou povolnost nikdy nepřipustila.

Je snadné si domyslit, že s touto ideologií by nikdy nemohlo vzniknout křesťanství. Můžeme namítnout, že to je nám lhostejné, protože se bez církví docela dobře obejdeme, ale nemylme se. V takovém případě by se Evropa nedočkala učení o rovnosti všech lidí před Bohem, o lásce ke každému člověku, o soucitu a odpuštění. Od středověku by se nerozvíjel institut přirozených práv člověka a nedospěl by až k definici lidských práv a svobod 20. století. Naše osudy by se utvářely jinou cestou a asi bychom byli méně demokratičtí a méně svobodní. A protože z těchto výsad západní civilizace vzešla i rovnoprávnost žen, nebylo by ani emancipace, kterou dnes považujeme za samozřejmou. Ženy by nemohly mít své hrdé sebevědomí, kdyby nebylo Mariiny pokory.

Marie s Josefem a Ježíškem|foto: Stock Exchange

Až budeme zapalovat svíčky na adventním věnci a pod ozdobeným stromem prohlížet stánky na náměstí, měli bychom si vzpomenout na ten 2 000 let starý příběh o pokoře a oběti. Není jen o lidech, kteří tenkrát žili, ale také o nás.